Duben 2016

Jen ty, jen ty. Šampione.

20. dubna 2016 v 21:44 | Retrospektivní píča |  waterborne
Doprovází mě. Doprovází mě na naše místa, kde překopali lampy. Om doprovází mě a nebo Já jeho? Naše noční toulky. Jenom moje a Tvoje. Navždy.
Bojím se a zároveň na všechno jebu z takový vejšky, až to není hezký.
Je mi zima bez Tebe. Tvoje očka mi chyběj. Chybíš mi Ty.
Dneska jsem byla na sezení. Na posledním. Uf.
Jsem to já, ale jiná. Svá, víceméně živá. V kontaktu s okolím. Směju se a hraju si.
Sama se sebou i s lidma. Chci se opít. Chci se opít s J a balit s ní kluky. Chci bejt s ní. Nevím jestli jí mám ráda a nebo je mi s ní prostě fajn. Rána s ní jsou fajn. Moc fajn. Fajn, co je to za fajnový chujoviny do píči?

Poslouchám Taylor Momsen. Chůze na fetku a jdu a řehoním nocí a on jde se mnou. Vzhlížím k nebi a řvu I need a super hero.

Nevím jak mi je, ale cejtim, že takhle to chci.

Zítra do knihovny a pro flašku. Zlejt se cejtit život.

Jo. Proč ty odstavce kurva? Plivu na chodníky a bolesti do ksichtu. Nesnesitelně mi cyhbíš. Přivrním se k naší dece a budu sát tu tvou vůni. Jen ty lásko, jen ty Šampione.

Připadám si jako homogen. Dávaj mi sežrat věci, který si nezasloužím a já je fakuju. Plivu do kanálů. Navenek pipka. Nehty a kabelka.

Makeup, jo maluju se. Dbám o sebe. Víceméně. Lepší jak jít do školy v pyžamu.

Vzbuď se Alenko a nebo táhni zpět fo nory

12. dubna 2016 v 20:45 | Retrospektivní píča |  waterborne
Zkus si to, zkus vtáhnout vzduch do zuboženejch plic a trumfni tu kurvu v tý hlavě, která se živí tvou energií, tvým štěstím tvou energí, čímž bere možnost ji vkládatdo života. Neztrácej víru a řekni si že to bude zase dobrý, že přetrpíš ty dny, hodiny, měsíce a neskutečně se táhnoucí vtěřiny ryzího smutku, zoufalství a bolesti. Řekni si, že to prostě zvládneš. Je to tři roky. Jsem šťastnej člověk, kterej sem tam umírá. Někdy jsou dny kdy žiju tak moc a někdy ležím na smrtelný posteli. Ale přetrpím o a vstanu. Musím. Zítra je to 2 měsíce. 60 dní bez Tebe. Vyčerpání, kdy mě zmáhá i poslech hudby. Deprinka mě objímá a já chci za Tebou.

Lidskostní bestialita

10. dubna 2016 v 9:45 | Retrospektivní píča |  -beznázvu-
Oběť lidký bestiality na plátně českejch kin, kde po sobě návštěvníci nechávají takovej, ale takovej humus, že bych tím kukuřičným polistyrenem nechala vycpat je samotné nikoli bříška vysavačů. Ale co, češi a lidi obecně jiní nebudou. Vím to Já, věděla to i ona. Olga Hepnarová. Je debilní se k ní přirovnávat? Rysy nemáme podobný, vlasy sice tmavý odrůdy ale jiná barva. Za to nenávist k lidský zrůdnosti, pošetilosti, závisti, pýchy atd. máme obě.
Zpomalený film u kterého se dalo přemýšlet. Diváci z toho byli rozhozeni, mně se to zamlouvalo. Dnešní svět je uspěchanej, kdežto režisér si dal s prolínáním těchto zcén skutečně na čas. Bylo to fajn, vstřebat to. Prostředí před revolucí, vrtošivé, intimní záběry, chlad a cigaretový dým. Na člověku, který je psychicky labilní je to nejdříve vidět na očích, pak i na chůzi, pak na chodnících v hlavním městě. Jsem plná fanatickejch dojmů. Tahle žena mě upoutala, neskutečně moc. Když o tom tak přemýšlím, nemám tušení jací byli ti lidé, kteří tam zůstali ležet a už se nenadechli, za to dobře vím jaký to je, když jse obětí vlastní duše, vlastní hlavy. Olga svoje oběti z chodníku neseškrabovala, počet obětí se jí zdál za její vlastní život málo. Ale holka si neuvědomila, že třeba přejela jednoho ze svých "lidí" jak sama nazvala "otloukánků".
Nkědo tvrdí že byla schizofrenička, protože její čin a následnou výpověď považují za něco neskutečně absurdního. Umřít jako annonymní sebevrah by bylo jednoduché. Moc se mi líbil důvod. Dneska o ní každý ví. O tom co udělala a o jejím důvodu se dozví ten kdo chce. Natočený film. Rok 2016. Články všude běhaj a mráz po zádech těm co sedí a na plátno hledí.
Neznala jsem jí, zajímám se o ní. Ke konci byla labilní víc než sama zvládala, Bohumil Hrabal o tom píše. Nešťastnej človek, kterej spáchá sebevraždu bokem...moc jednoduchý, dle Olgy. Vím jakej dnešní svět je. Takovej jak ho ty humanidní dvounohý zkurvysini vytvořili, zvířata nemaj podíl. Říkám si, že o dobrejch skutcích se mluví míň než o těch katastrofálních fópa. Je snad nějaká učebnice dějepisu kde by chyběl portrét Hitlera?
Nevím co by řekla na to, že se o ní natočil film, co by řekla nna kolegyni která jí ztvárnila a nevím co by mi řekla na tenhle soupis dojmů. Jsem ještě pubertální trotl se srdcem, který je schopný neskutečně hlubokýho soucitu.
Ono zabij člověka, který Ti skutečně ublížil, stihni to a udělej to tak brutálně aby lidi napadlo o tom natočit film. Musíš být sakra velkej zjev a kurtizán. Pokud se to hodně rozprskne a dáš zabrat soudcům a nebo máš velký prsa, zařadí Tě dočasopisu "100 nejbrutálnějších vražedkyň", kterej mám na nočním stolku. Nominace do pořadu nějaký kriminálky. "Brutálně ubodala svojí matku, která jí řekla že nemá pevnou vůli na sebevraždu"... Takže Olga to narvala do cizích lidí a nechala maminku aby s tím žila.
Musím podotknout, že jsem narozdíl od těch uspěchanejch diváků vychutnala titulky. Slastný ticho.

ona v srdci a House on the hill

9. dubna 2016 v 13:33 | Retrospektivní píča |  -beznázvu-
Deprese přišla na kafe, na který ji nikdo nezval. Nepros, aby šla pryč. Nepůjde, je jí zima, chce zahřát tvým teplem. Chce se najíst tvýho štěstí. Neuvažuj o změne medikace i když třeba zobeš tabletky jako borůvky. Bude sedět na parapetu a v tvý posteli, bude ležet pod tvojí dekou, bude se tulit tvýmu medvídkovi. Panda má přišitý úsměv, ale taky chce aby šla pryč. Někdy bych chtěla být nějaká věc, na kterou nikdo nesahá a nic po ní nechce. Je hubená, krásná. Bledá s černýma očima. Tetování na stehnech. Pokřivenej úsměv, letargickej pohled a chce si povídat. Nemůžeš jí utéct, nemůžeš jí říct aby šla pryč. Chce bejt s Tebou. Poslouchej Taylor Momsen, jak zpívá ,,house on the hill" a zkus to zaspat, přetrp to. Nic jiného Ti nezbývá. Tvojí duši je zima, ale nikoho to nezajímá. A kdyby jo, nemůže TI pomoct, je to tvůj boj. Jen tvůj. Lehni si a prospi to. Omluv se lidem, že se ti nechce mluvit. Běhat nejde, každej pohyb bolí. Jsou to deprsivní sračky, který ti típají cigarety o srdce. Nezažiješ. Nepochopíš.

Hero In. Ahoj Kurtí.

7. dubna 2016 v 10:57 | Retrospektivní píča
Zdravím krále Grunge. Pohotového tvora. Zesnulého? Ano. Kurt Cobain to zabalil na ,,den vzdělanosti", paradoxně. Bylo mu sedmadvacet a jeho umrtí je jedna velká spelukace pro všechny a všechno. Členu klubu 27, kdy se umírá ve věku, který nese název. Amy a Jim taky. Nevím kde jsem to četla, nebo kdo mi to řekl, ale byla to dobrá filosofie. ,,Skvělí hudebníci umírají předčasně, protože Bůh je chce mít brzy u sebe".
Nejsem věřící, ne v Boha. Věřím v sílu v přírody, což není podstatný. Podstatný je to, že ten hubený bloňďáček byl prostě velká osobnost. Na Heroinu. Ano, včera jsem si to šinula po ulici s "i love her" v uších a míjela kluka, který měl na tričku nápis "Heroin" a tak mi to došlo. Herák nebo v angličtině HERO IN? Hrdina v Tobě? Jo Kurte, v Tobě byl. Musíš to zažít. Musíš zažít ten pocit. Kdy se procházíš temnýma ulicema, měl bys spát. Cigareta a ten krverozprouďující hit "Rape me". Nemusíš milovat grunge, aby sis zamiloval zrovna tenhle tklivej song. Musíš milovat noc a popletený nohy. Motající se tvor, kterej řve z plnej plic a dáví se vlastní pošetilostí. Ožij v noci a nech se vést jeho hlasem, tou melodií, řvi a buď sám úžas. Jo a pozor na střepy.

Retrospektivní píča s láskou a Granž srdcem.


SMRTELNÍCI, ZLOMTE VAZ.