Květen 2016

Zas a zas jen o tobě

31. května 2016 v 10:28 | Retrospektivní píča |  waterborne
Mám Tě hluboko v hlavě, fakt kurva moc. Nemůžu se chovat lhostejne když slyším tvy jméno. Tvou přezdívku, školu. Cokoli co má biď jen hovno společný s Tebou... Prahnu po tom za Tebou jet a ulibat Te. A co skutečně dělám? Sedím vedle syntetické, falešné, arogantní, otravné, namyšlené kráve a piju kafe. Je mi zle z jakéhokoli jidla a myslím že si pro mažu playlist, když přepínam písničky s nasránym výrazem.. Tohle ne už boze. Koupila jsem si filtry a Tvoje Camelky, protože jsi mi dovolil ti otevřít krabičku a vzít si, protože to ty je kouřiš... Budu si balit, nemám peníze. A i když ne, tak potřebuju prostě cigára. Koupím J a F a Z dneska něco k jídlu.. Je mi fuk že jsem bez prachu.. Jde o to že mi chybíš...

fejded

22. května 2016 v 15:06 | Retrospektivní píča
nemluvte na mě do prdele, když nemám hudbu...bez ní to kurva nedám, faded píčo, prostě včera fajn večer a dneska zase život, chci tě, jo tebe. chci zpátky svůj dech, s kterým si kurva odešel. píšu jednou rukou, na balkoně a jsem asi v lihu za bílýho dne, přičemž ten líh je deprese. mám chuť se zavřit do pokoje a nevxlézt. musím tě vidět. chci se líbat s cizíma klukama a sahat na všdechno to co mi můžou dát, zažít adrenalin v jejich plechovejch kárách, který kašlou jak já po 90 cigaretě asípám po vodě, když už zbylo jen teplý pivo. jak bukowski píčo, neřeším. plácám, si lůíčidla na hubu a přemejšlím o investici do elektronky, protože ty jí máš taky

Nevím

20. května 2016 v 15:57 | Retrospektivní píča
Cpu se piškotama, chlemtam vybulanou kolu a přemýšlím jaký cigára si koupím příště když mi vyjdou prachy a klapne práce. Vlastně přemýšlím o tom jakou holku budeš líbat dneska v noci. Žárlím na každou tvou novou fotku a na to že nejsi můj. Včera jsem sebrala všechnu odvahu a šla na dvůr baru kde jsme se libali. Potřebuju na další kalbu. Za tebou, k tobě. Myslím že můj pesoň trpí poruchou příjmu potravy. Lásko, je to strašný když vesim prádlo a je tam jenom on. Náš pejsek. A ty se díváš z hora a víš že si strašně moc přeju zahodit kulíky jejichž čelisti beztak žádný tričko neudrží a chci se s tebou válet v trávě a vdechovat tvoji vůni.. Smát se a přestat zopalovat svíčky a zpívat k nebesům... Protože by nebylo komu.. .

OPUSNÍ melancholik

18. května 2016 v 13:42 | Retrospektivní píča |  waterborne
Mám tolik o čem psát, však nejsem schopna formulace, jež smysl by i mě samotné dávala. Promazala jsem playlist a přehodnotila. Všechno. Kruci, na psaní článku se tato písmenkovice nehodí- musím hodně mačkat písmenko V když ho chci a že já chci. Chci jeho příjmení, chci jeho celého. Ty oči, Ten polibek. Utkvělo mi to hlavě, tys mi utkvěl v hlavince zlato. Ten klabonos a zlatý háro. Chci zabořit prsty do tvejch lasů a nechat tebe abys ses pomořil do mě, proces siamskýho dvojčete, o němž teďko z rána čtu. Moc hezký to napsala ta paní. Opus, číslo, sex. Je zvláštní jak se časy mění, jak se já měním, jak se moje vnímání a líbítka mění. Začalo to krásou andělích křídel, romance a pak ta naivita přešla v tvrdý alkohol a nesnestitelný chtíš, jež drtí a hýčká pohlavní studnicové orgány. Moje pohlaví, je mojí studnou a já už chci čerpat, chci zahájit skutečný sexuální život, skutečná spojení. Moje vnímání se mění, moje četba se mění. Moje deprese se přemněnuje a jakoby vykresluje obraz mojí podstaty. Pořád mě kupředu vlastně pohání vlastní naivita, představy o nemožnejch nemožnostech. Sobota byla briliantně a potměšile dokonalá. Cejtila jsem život. Čerpám inspiraci od zrhlíků a jsem jím sama sobě, jen tak trošku už pečuju o svůj zevnějšek. Potřebuju cigára a další kalbu. Alkohol mě opojuje a probudí ve mě smysly, okterých do určitý chvíle sama nevím. Mám vlastně kocovinu třetí den a je mi fajn. Není to deprinka jako taková, jsem odlehčeně těžká. Nevím co chci od života, ale vím že ho chci žít sama za sebe. Pro Tebe Šampione.

Přestaň se ptát

11. května 2016 v 16:49 | Retrospektivní píča |  waterborne
Dneska jsem měla dost určitě věrohodnou imige mrtvoly. Jen ty píče na němčinu to nedošlo. Seděla jsem a koukala jak hladí tu zrzku po vlasech. Utěšoval ji, konejšil. Padla mu do náruče. Ruce podél těla. Pak se odlepila a rychlou chůzi pryč. Rozběhl se za ní a pak už mi zmizeli z dohledu. Jako ty ten večer, tramvaj a pusa. Vzpomínáš? Víš už jak se jmenuju nebo je to vlastně fuk? Jsem jen další v řadě? Myslím na tebe a nesmíš to vědět. Ponižuju se často, ale vím že tím tvůj zájem nevzbudím. Žárlím a přijde mi to debilní. Debilní cejtit se tak, ale ovlivnim to? Tak třeba příště? Love the way you lie.. .

Replay prosím

8. května 2016 v 12:02 | Retrospektivní píča |  waterborne
Jak to všechno popsat do jednoho článku doprdele. Jak popsat všechno to poprvé. Bublani vodnice, nervozita a opilý smích. Hudba a rtěnka. Mrkání těma kurva dlouhýma řasama, balicí úsměvy a nová ahoj. Hello. I want to Kiss you. Nemyslela jsem na to, že jsem byla ta podvedená a že chci udělat totéž, že si to chci zkusit, že chci vrátit úderovej polibek. Že mě nenapadlo že ten jehož fotku vytáhla ještě ve vlaku z penezenky, že ty oči mě budou chtít, alespoň na chvíli. Pár minut pred tím než pojede tramvaj. Poprvé elektřinou poháněný kouř. Chtěli abych zůstala. Miluju ty dvě holky. Moje první party v baru. Moje první kalba v baru. Dlouho ten datum budu malovat na příspěvkovou zeď vzpomínek. Řev života a smích, bušení srdce a černý město. Intimnight. My intimisimi. Ach Kriste, znovu prosím.

Pro tebe

6. května 2016 v 15:51 | Retrospektivní píča
Dneska nežeru, bolí mě břicho. Žaludek mi to vrací. Když tu tak sedím na balkoně, zatímco máma maluje můj pokoj, kouřím hnusný mentolový Lmka, protože přece nebudu plýtvat Marlbora, který beru na zítřejší velký večer.. No prostě když tu tak sedím a přemýšlím o tom, co bych odpověděla když by se mě na značky cigaret zeptali, nevím. Marlbora, jsou nejlepší. Někdo je profláklej Petrama nebo zkouší štěstí a Luckies. Někdo je pro borůvkové. Když tak s velbloudem samozřejmě. Hraje mi Lana del Rey a já nevím co odpovědět. Experimentuju, ochutnávám. K Vánocům jsem dostala tisícovku na něco hezkého... Tak jsem zbalila do tašky zapalovač, poukazy do knihkupectví a jela prolezt Geco. Tabákomanie. Derou SŠ mi slzy do očí... 28 kdy byly slevy v knihkupectví, jsem ti tu kupovala piškotky. Prošla celé parkoviště, abych ti koupila Light konzervy s jehněčím a pak zjistila, že vlastně stačilo jít do zverimexu. Bylo těžký od tebe odjet, nevědět. Bylo ti zle, strašně, ale v pelíšku jsem tě našla a bříško se ti zvedalo a já byla šťastná. Jsem i teď? Ano, pro tebe. Miluju Tě Šampione. Cigatety už nejsou jen ta výpustka, ale poslíček polibků, na tvůj sametový čumák. Pro Tebe lásko.

bez cenzury

4. května 2016 v 20:18 | Retrospektivní píča |  waterborne
Uvažuju o změně vzhledu. Ne svýho, ten už je jinej. Jak pipík si chodím. Kabelka v tý poloze kdy ti láme ruku jak v Tajemný komnatě - odkaz na Harryho Potttíííírka. Myslím blogu. Ale ten ztrápenej, unuděnej, sakrastickej, bolesti a žaluplnej pohled toho malého dítka s cigaretou, který mi je tolik ale ale tolik podobný... Asi ne. Jsem dost nerozhodnej tvor.
What are you doing baby? I'm smoking. Prodavačka mě přesvědčila baych si místo barevných Camelek koupila BH v černém obalu. Pěkná to papírová krabička, pěkná to grafika- však papír. B mě objala, to jsme dopadli, řekla jsem. Je to zlatá holka, nezaslouží si to. Život je kurva. Ujíždím na sojovým mlíce s příchutí vanilky, na borůvkových cigaretách a kukuřici v plechovce. Přesnídávky, samozřejmě. Dneska jsem měla neskutečný dilema. Albert, bubble nebo cíga? Koupila jsem si bublinkovou matonku za akční deseti korunu- příchuť pomelo. Utekla ke Gecu pro cigarety. Potřebuju je, abych to vyfoukala. Alebík, bubble, zpět, cíga...čtyřikrát dokola a pak jsem s tou minerálkou a limitovanou krabičkou zakempila u odpadkovýho koše a modlila se, aby na mě nebylo vidět, aby nějakej chuj nechtěl cigaretu. Jako ta paní včera, alespoň poděkovala- první cizí člověk, lterej mě chytil na ulici a dostal cigaretu. Černou se zlatým proužkem. Černou jak moje duše, což jsem jí u připalování nevykládala, samozřejmě. Zakempila jsem tam a uznala že za tu cenu nejsou špatný a nebo mi bylo tak na píču že jsem nevnímanal chuť, ale jenom ten nikotin, tu naivní myšlenku, že to takhle všechno vyfoukám ven, ať ty sračky z mýho mozku dejchá někdo jinej. Němčinářka je píča. Bezesporu. Diktátorka a teroristka. Škoda slov a zloby na ní. J jsem udělala radost, myslím, že jo. Upřímnou. Jsem zlato. 65 cigaret, postrádám teplou náruč, cítím chlad a prázdno. Včera jsem seděla na balkoně, řvala house on the hill, típala cigarety do květníku a představovala si Tebe. Chci si pořezat celý tělo, chci se opít. Protože jenom žiletka, která projede kůži jak papírem a ta voda co má v sobě to co mě přivede do malátný nostaklgie a uspí tu příšeru...to mi dodá pocit, že jsi ještě tady, že ležíš ve svým pelíšku a jen čekáš až dokouřím....

Human Race...

1. května 2016 v 14:14 | Retrospektivní píča |  waterborne
Nemám páru jak mi dneska je, ani jak se cítím. Přemítám , že bych se mohla zkusit zapojit do soutěže v kreslení toho a onoho jak si představuju a dalšáí píčoviny. Mám toho tolik co dělat, že nevím jak utéct. Sednout si na balkón s flaškou a prokouřit den. Vyfoukat do oblak a zapomenout na všechno co mě tíží, dusí a mrdá. Mrdá do hlavy. Včera jsem na poli jak vyhul řvala Tobě k nebesům. Human Race. Tahle písnička vystihuje všechno To. Mám ní tolik vzpomínek, který vyplavou jakmile ve sluchátkách můj sluch zaznamená tu melodii, první notu, prvnító, první slovo. Řvu až mě bolí v krku a. Goodbye.
Nechce se mi dělat portfolio, nechce se mi dělat nic do školy, nechci sedět u illistratoru a dělat něco pro tu chudokrevnou píču, která místo toho aby opravila typografický testy, tak se cpe doríkama na rodinný oslavě, přočemž zjebe mě. Včerejšek byl fajn. S T u koní. Koně mi cyhbí, chybí mi ta náplnň. Ta prázdnota která drtí hrudní koš a sápe se po srdci. Prázdnota, kterou si způsobil ty. Ztráta. Tebe.
Chybíš mi, tak kurva moc. Chyběls, chybíš, chybět budeš. Vezmou mi psací stroj a zbude jim jen ta těžkost, která mě k tomu dovedla. Bukowski. Čtu první titul vůbec od něj. Drsnej rváč a alkoholik bez citů, kterej nikdy neplakal, spíš ještě někomu rozbil štaflema ego. Naflusal do ksichtu. Psal v noci, chlemtal Whisky půl na půl a poslouchal Velkého Beethowena. Jak já. Taky tak skončím.
NA VLASTNÍ PLÍSEŇ. KOUŘENÍ POVOLENO.
SMRTELNÍCI, ZLOMTE VAZ.