Human Race...

1. května 2016 v 14:14 | Retrospektivní píča |  waterborne
Nemám páru jak mi dneska je, ani jak se cítím. Přemítám , že bych se mohla zkusit zapojit do soutěže v kreslení toho a onoho jak si představuju a dalšáí píčoviny. Mám toho tolik co dělat, že nevím jak utéct. Sednout si na balkón s flaškou a prokouřit den. Vyfoukat do oblak a zapomenout na všechno co mě tíží, dusí a mrdá. Mrdá do hlavy. Včera jsem na poli jak vyhul řvala Tobě k nebesům. Human Race. Tahle písnička vystihuje všechno To. Mám ní tolik vzpomínek, který vyplavou jakmile ve sluchátkách můj sluch zaznamená tu melodii, první notu, prvnító, první slovo. Řvu až mě bolí v krku a. Goodbye.
Nechce se mi dělat portfolio, nechce se mi dělat nic do školy, nechci sedět u illistratoru a dělat něco pro tu chudokrevnou píču, která místo toho aby opravila typografický testy, tak se cpe doríkama na rodinný oslavě, přočemž zjebe mě. Včerejšek byl fajn. S T u koní. Koně mi cyhbí, chybí mi ta náplnň. Ta prázdnota která drtí hrudní koš a sápe se po srdci. Prázdnota, kterou si způsobil ty. Ztráta. Tebe.
Chybíš mi, tak kurva moc. Chyběls, chybíš, chybět budeš. Vezmou mi psací stroj a zbude jim jen ta těžkost, která mě k tomu dovedla. Bukowski. Čtu první titul vůbec od něj. Drsnej rváč a alkoholik bez citů, kterej nikdy neplakal, spíš ještě někomu rozbil štaflema ego. Naflusal do ksichtu. Psal v noci, chlemtal Whisky půl na půl a poslouchal Velkého Beethowena. Jak já. Taky tak skončím.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
NA VLASTNÍ PLÍSEŇ. KOUŘENÍ POVOLENO.
SMRTELNÍCI, ZLOMTE VAZ.