Human Race...

1. května 2016 v 14:14 | Retrospektivní píča |  waterborne
Nemám páru jak mi dneska je, ani jak se cítím. Přemítám , že bych se mohla zkusit zapojit do soutěže v kreslení toho a onoho jak si představuju a dalšáí píčoviny. Mám toho tolik co dělat, že nevím jak utéct. Sednout si na balkón s flaškou a prokouřit den. Vyfoukat do oblak a zapomenout na všechno co mě tíží, dusí a mrdá. Mrdá do hlavy. Včera jsem na poli jak vyhul řvala Tobě k nebesům. Human Race. Tahle písnička vystihuje všechno To. Mám ní tolik vzpomínek, který vyplavou jakmile ve sluchátkách můj sluch zaznamená tu melodii, první notu, prvnító, první slovo. Řvu až mě bolí v krku a. Goodbye.
Nechce se mi dělat portfolio, nechce se mi dělat nic do školy, nechci sedět u illistratoru a dělat něco pro tu chudokrevnou píču, která místo toho aby opravila typografický testy, tak se cpe doríkama na rodinný oslavě, přočemž zjebe mě. Včerejšek byl fajn. S T u koní. Koně mi cyhbí, chybí mi ta náplnň. Ta prázdnota která drtí hrudní koš a sápe se po srdci. Prázdnota, kterou si způsobil ty. Ztráta. Tebe.
Chybíš mi, tak kurva moc. Chyběls, chybíš, chybět budeš. Vezmou mi psací stroj a zbude jim jen ta těžkost, která mě k tomu dovedla. Bukowski. Čtu první titul vůbec od něj. Drsnej rváč a alkoholik bez citů, kterej nikdy neplakal, spíš ještě někomu rozbil štaflema ego. Naflusal do ksichtu. Psal v noci, chlemtal Whisky půl na půl a poslouchal Velkého Beethowena. Jak já. Taky tak skončím.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

SMRTELNÍCI, ZLOMTE VAZ.