miluju tě

12. června 2016 v 10:19 | Retrospektivní píča |  waterborne
Po pokoji mí lítaj dvě protivný torpéda připomínající zatoulaý mouchy. Serou mě, stejně jako to, že se mi neuložil včerejší článek, stejně jako to, že e zítra pondělí, že jsem jedla a že nic neumím. Chci vypadnout, chci si zakouřit, bez výčitek. Chci aby fotr vypadnul a chci přestat umírat. Je tou hloupý a bezoheledný. Tyhle dny...spím v rakvi a odpočítám hodiny kdy už bude zase možný vylézt z baráku. Víš co je to absolutní opilost? To je tak když se šnek, nebo plž nebo prostě to roztomilé zvířátko, který pořád přednadávám za deště a vlastně mám tendence je v 17 sbírat do kyblíků...no absolutní stav opiosti nastává tehdy, když se šnek ožere tak, že nemůže najít vlastní barák.
Chybíš mi, nesnesitelně moc. Kopu do tvý misky a doufám, že to budeš brát jako signál, že tam je něco dobrýhoa příběhneš po mracích sem dolů. Za mnou do toho pekla, který bez tebe neskutečně pálí. Každej novej nádech mě tady bez tebe bolí a tak radši dýchám jen jako hmotná věc u úsporným režimu. Na živu mě drží rap a cíga. Už umím kolečka a J s Z jsou na pět dní pryč. Potřebuju prachy a nový tělo. Taky sojový mlíko a pocit že někam patří že moje rádoby existence není o hovně. Jsem retrospektivní píča, přeskakující přes meze do mezer a netuším jak dál. Deprese schodila zimní bundu, sedí tu na židly v tílku a sukni kouří kokosovou elektronku. Je zamlklá, nechce si povídat, to je ještě horší než kdyby mi ta pipka mlela něco, vlastně cokoli. Je to zvláštní Připadám si jak v nějakýcm zalitý zlitým filmu o pozérství, vypadávají mi řasy a mám ordel ve skříni. Mám hrozná tendenece pořád myslet na Véčko a absolutně se aklimatizovat od tutoho dění tady všude.
Semi je u mě. Pláču a vyklízím pavučiny z tvýho místa. Zvracím po Neurolu a netuším co bue za pár let jestli vůbec něco bude. Píšu jak hodnostář bez lízázka a objevila jsem novej blog, ve kterým se zatraceně vidím. Blíží se prázdniny a především Tvoje narozeniny. Pustím jí za Tebou, je to to jedinýco chce a chtěla vždycky.
Tulím se k naší dece a jsem rda že to bolí. Protože to vědomí o tom že bylo a že stále je mi dává pocit, že to vážně dokážu.
Miluju Tě
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
NA VLASTNÍ PLÍSEŇ. KOUŘENÍ POVOLENO.
SMRTELNÍCI, ZLOMTE VAZ.