Červenec 2016

Dusim cigára

28. července 2016 v 16:02 | Retrospektivní píča |  waterborne
Nikoli svým dechem.. Dusim je v zavařovačce.. Syčí a nemůžou nic. Jen čekat az vyhasnou. Není lepší shořet než vyhasnout, Kurte?

Talk me Down

28. července 2016 v 15:59 | Retrospektivní píča |  waterborne
Snažím se chápat. Čtu to pořád dokola a dokola a dokola. Moje láska k tobě je ryzí. Nemiluju tě jako Šampiona ale ty dvě slova ti taky patřej, jen jinak. Chci být s tebou. Slyšet tvůj smích, předčítat si, plést si navzájem copánky, smát se negativním účinkům našich AD a našít si na záda křídla z toaletaku. Všechno to myslím smrtelně vážné. Smrtelneji než smrtelne. Tu píseň poslouchám s hlavou na koleni pořád dokola. I wanna sleep next to you. Kéž bys tak věděla..

Heřmánek

28. července 2016 v 15:55 | Retrospektivní píča |  waterborne
Čmáram si můry na stehna a můj mozek okupujou ohyzdný myšlenky. Bude to dobrý. Vrátí se v pořádku k labilní dceři a půjdeme na chobotnicovy salát. Moje smysly hladí cigaretový dým. Schází mi moje elektronka. Spinká doma v šuplíku. Srkám heřmankový čaj a snažím se být oporou svému příteli.. Jak ale když se sypu? Snažím se poskládat popraskaný kousky skládačky a snažím se ti prostě říct že holky a obecně lidi jsou prostě svine. Miluj zvířata Já. Zamiluj se a pak tepr jako to zvíře až tě opustí.. Nikdy by mě neodpustil. Já jen chtěla aby se netrápil. 76 článku a všude v nich jsi ty.. Stesk po tobě Šampione. Nemůžu chytit štěstí za nitky.. Když moje ctyrnohe štěstí jsi ty.

Nic

28. července 2016 v 11:48 | Retrospektivní píča |  waterborne
Je pro mě těžký prohlížet si fotoalbumy.
Je pro mě těžký sedět na okně a čekat na stekot.
Je pro mě těžký chodit po zahradě a vidět tě ležet pod trampolínou.
Je pro mě těžký choulit se v noci ke zdi.
Je pro mě kurva těžký být tady bez tebe.

Nedokážu si představit že se vrátíme v noci domu a ty nebudeš vítat u vrat. Každý to poprvé bez tebe mě skrti.
Bude to 6 měsíců.
Šest měsíců bez slz, spánku a kyslíku. To tys byl můj dýchací přístroj..
Čmaram si po stehnech. Měsíc prázdnin téměř za mnou. Potřebuju začít nový život. Jinak schniju zaživa ve vlastní pošetilosti.
Přiznávám si že trpím poruchou příjmu potravy.
Přiznávám si že deprese mě dusí polibky.
Přiznávám si že stárnu a umírám.

Nikdy si nedokážu přiznat že už tu nejsi.

Řvou tu cikady a já mám chuť si o svy vlasy zapálit cigáro.

Hloupá, hloupá holka

17. července 2016 v 15:35 | Retrospektivní píča |  waterborne
Často se mi stává že seráno vzbudím a nevím ja se jmenuju.

Často se mi stává, že to vědět nechci.

Často se mi stává, že nevím jestli se další ráno probudím

Často jsem přemýšlela, jaký by to bylo.

Dnes ráno jsem se otevřela oči a nechtěla jsem vědět vlastní jméno. Pádný důvod jsem pro to měla.
Ještě panna. Kriste jsem ješte? Kde to jsem a co to mám na sobě? Kde mám telefon a co dělám doma?

Alkohol. Sposta teplýho alkoholu, antideprosiva a hloupá, hloupá holka.
Vrežedná kombimace pro blicí plochy.

Ležím, mám odřený kolena a rodiče se smějí, jsem hloupá a nezasloužím si mít tak skvělého kamaráda, který sahá na moje blitky, nenechá mě udusit a pak mi následující den přinese nedotčený funkční telefon....

Jsem čubka, neskutečná.

Stydím se a je mi zle, zasloužím si to a promiň nestačí. Tenhle den mě zase změnil a já vím že poučení je něco jako ukazatel na cestu bez kamínků, zmijí a komárů. To já si nezasloužím vědět.
Deprese valí očí, a drhne si kolena rejžákem.

Sličná slečna Deprese

13. července 2016 v 7:52 | Retrospektivní píča |  waterborne
Včera jsem byla vyloženě agresivní únavou. 13 hodin v práci.z toho 8 hodin práce. Pul hodina pauza a zbytek plnění úkolů. Když jsem odcházela s rozmazanýma očima, hate mascara, chtělo se mi někoho zbit. Bylo to zoufalstvím. Hrabni na mě, urvu ti koule a udělám z nich omeletu do KFC. Mají tam omelety zal. Deprese mi vylezla na záda a nenechala mě být.. Přibrala a to dost. Už jen její vlasy váží 30 kilo.. Jsou tak božský.

Je to strašný. Je strašný nemoct v noci spát, protože vím jaký datum uvidim a jaka bolest to je byla a nadále bude. Stupňuje se to a přechází na bolest která je součástí mého popelníku, buněk i řídký krve. 13. července 2016. Nemám co brečet a zase hybernuju... 5 měsícu bez tebe lásko. Pět měsíců šťastnějšiho umírání s vědomím že už netrpíš. Utrápím se steskem a umřu na to. Já to vím. Slzný kanálky jsou vyschlý, zarudlý a popraskany. Miluju Tě chlupaté štěstí moje ctyrnohe.

Nemůžu

Nemůžu

Nemůžu
D

Dokážu to. Pro tebe, slíbila jsem ti to. Tulim se k naší dece a dala bych cokoli za to abys tu se mnou byl. Abys mě zahral a odehnal tu obludu, aby ses nechal hladit po hrbete a nechal mě nahlédnout do těch nejpřísnějších oči.. Políbit tě na sametový čumák. Zabíjela bych pro to a vím že zabijim sebe.

Miluju Tě Šampione 💗

Only you, cause you...and I make coffee

9. července 2016 v 9:00 | Retrospektivní píča |  waterborne
Makám jako šroub. 12 hodin v práci příčemž bych měla mít max 6. Hah. Jsem prý sluníčko když se snažím zamachrovat z kávovou pěnou. Je to líbezný. Když se horké našlehané mléko spojí s
černočerným espressem a já si můžu hrát. Připadám si jako tenkrát když jsem letěla do Parříže. Chtělo jsem mi z tý plechový parodie na ptáka vyskočit a koupat se v těch smetanovýh mracích.

Byla jsem v Rakousku. Vodopády, soutěsky. Tep. Puls. Srdce. Řev a já kurva moc cítila život.

Poslouchám Revoltu, nechávám ho krz sluchátka na sebe řvát. Motivuje mě.

Za dvy dny výplata a já si i po dnešku řeknu že mi ty Prachy za to stojí. Za ten stres, bolový záda a falašný usměvy, kterýma krmím zákazníky. Josu ze mě nadšený, protože přetvářka je moje druhý já.
Nebo mopje příjmení? V hraní jsem borec, to vím od doby co mě Deprese objímá v posteli.

Chce jít ven, píše mi sladký věci a já si prostě řekla proč ne. Třeba se bude chtít mazlit a líbat i když bde střízlivej. Chybí mi silná teplá hruď. A on jí má. Jsem ujetá na bloňdáky.

Jenže mužská hruď ani sebeměkčí náruč mi nikdy nenahradí to co jsimi dával ty Šampione. Tvoje teplá srst a teplý dech a já se k tobě tiskla a nechtěla tě pustit. Brečela jsem a vzlykala a dusila se.
Říkala jsem ti že to dokážu při jednotlivých slokách Only Time, protože pouze čas s Tebou..byl ten nejdokonalejší. Zchránil jsi mi život. Pan doktor mi stiskl ruku a řekl že to bude dobrý. Že to zvládnu. Hezký gesto to bylo. Ale nechat tě tam..samotného na dece? Říct sbohem a odejít s vědomím, že už tě nic nebolí? Bylo to strašný, šla jsem zamotaná do mamky paží do autaa měla odjet a já se tak moc chtěla rozběhnout z tebou... nahmatat puls a nebo odejít na naší dece s Tebou.
Každý večer se k ní tulím a už nemám co brečet. Měl jsi narozeniny a bude to pět měsíců a mě se nesnesitelně moc stýská a chytám se jakékoli nitky abych se tu udžela.

Miluje Tě jako nikoho předtím, ani potom. A ty to víš ty moje čtyřnohé štěstí. Ty to víš Šampione.
NA VLASTNÍ PLÍSEŇ. KOUŘENÍ POVOLENO.
SMRTELNÍCI, ZLOMTE VAZ.