Srkám espresso černější než odstín slizký černoty která je nalepená na stěnách mé duše. Čtu o nespavosti a přemýšlím proč mi pomyslné verše protékají ušima tak pozdě v noci. Převalují se v hlavě sem a tam a nenechají mě dokud se nezvednu a neznásilním tužku papírem, nebo papír tužkou?
Teď je ráno. Po dešti. A Stuprumkův komentář vždycky vykouzlí úsměv na mladý rozšklebený tváři.

Nemůžeš spát sama, ale se mnou jo! :)