Na vratké lodi v centru Prahy,
nahrbená holka plná marné snahy.
Hladí sněhově bílých perutí,
počítá péra labutí.
Pod kůži inkost vrývá si,
melodii osudu zpívá si.
Jak to končí tak to znovu začíná,
bytost uvnitř mě teskne a zkomírá.
Prosím o odpuštění, žádám o milost,
však bylo toho víc než dost.
Tak se pohupuji na lodi s cigaretou v ruce,
při pohledu na hrad (Tebe) taje mi srdce.

Klauni tě ožebračí, na druhou stranu tvrdá péra si můžeš užít. :)