Září 2016

Dýně na hlavě

26. září 2016 v 20:55 | Retrospektivní píča |  waterborne
Zdá se mi o krysách, který mi tak nějak ohryzávají končetiny. Až z mejch rukou, který jsou bledý a chlupatý, zbydou jen pahejly a kostrbatý úlomky porcelánu.
Jsou veliký a mají žlutý oči a trhaj mi na cucky oblíbenou mikinu.
Nevím co dělat se svým životem, potřebovala bych asi digitální kompas.
Život je hlavolam a moje tělo jen tak nějak ochable proplouvá na loďce ze dne do dne. Každej novej úsvit je jak probuzení na slupce od banánu na samým konci světa. Je to hnědý a bez kyslíku a tak nějak na sračky. Jako obouchanej banán. Celá jsem nějaká obouchaná. Zevnitř i zvenku tak do sebe leju kafe a kruhy pod očima jsou den ode dne fialovější.
Nevím co se mnou bude. Podzim mě hladí po vlasech a za chvíli budu procvičovat angličtinu s dýní na hlavě. Pumpkin spice in my dark coffeeeee.
Pamatuju si ty časy s oranžovou patkou kdy mi bylo všecko tak nějak jedno. S gládama na nohou a Iron Maiden v uších jsem byla sama sebou.
Už to nikdy nebude takový, jsem moc stará abych byla zase živá a jsem moc mrtvá abych zase žila.
Jsem jak homofobní upírka, která má hrůzu z krve. Jakejsi vegetarián.

Déšť

17. září 2016 v 0:14 | Retrospektivní píča |  waterborne
Nechala jsem svou duši ve vitrníně mezi spícími dorty. Jsem cítít po nugátových koblížcích, potím se v koženkové bundě a říkám si že noční nádraží je vlastně krásný. Prázdný, tichý. Spící. Vestibulem zní 5tá symfonie, odtekám z toho do kolejí. Mám z toho můrky v zavodněným břiše. Najdi to hezký v tom slepeným a páchnoucím. Jde to. Všecko jde když se chce. Požírá mě žal. Čtyřnohé štěstí postrádám. Polibek ke hvězdám, jakoby na sametový čumák. Slzný kanálky vyschlý a touha skočit pod lokomotivu. Tak asi až příště. Miluju Tě Šampione. I will not kiss you...

kočky

10. září 2016 v 19:27 | Retrospektivní píča |  waterborne
Přiživuju se. Živím se borůvkovým nikotinem a běhám po městě za džinem. Smrdím agresí a zase mám problém s jídlem. Pár řádek o nenávisti. Tady dole, koukej.

Nemám ráda pach lidský moči,
po ulicích teče proudem, podobně jako Tobě slaná voda z koutků očí.
Zaplivaný město je plný těch hnusnejch lidí,
všechno živé tam pláče a chřadně, ale to přece nikdo nevidí.
Chodníky jsou zablitý, slizký a rohy páchnou močí,
lokty od těla, jinak na Tebe ten čůrák skočí.
Házím nenávistný pohledy do všech strany hladím vychtrlý kočky
říkám si co s nima bude až začnou padat šedivý vločky.
Kradu z mrazáku jehněčí a vozím ho těm chuděrám,
že na mě lidi blbě čuměj? Z toho si nic nedělám.
Tobě je do toho taky hovno, tak se radši věnuj honbě za cigárem,
nečum, je ti buřt do toho koho krmí naivní holka nad ránem.
Mlíko a piškoty,
co se zvířat týče jsem ztělesněním dobroty.


stereotyp

7. září 2016 v 17:18 | Retrospektivní píča |  waterborne
Nebaví mě žít stereotypem,
je to jak pokapavát si řízek psychosomatickým dipem.
Jsem jak vážka bez křídel, odpadkový koš bez pytle,
páchnu plísní a smrt požaduje vysoké zpropitné.
Chyť se mé ruky, stáhnu tě dolů,
do zatuchlejch míst kam se neodváží ani nejstatečnější ze všech molů.
Udělám Ti prohlídku svý hlavy,
neboj tikety nejsou moc drahý
Otočím housenkou v zámku a ocitnem se v říši proklatejch divů,
vydáme se spolu tam dolů na místo plný smradlavejch kydů.



píšu každý den

6. září 2016 v 19:45 | Retrospektivní píča |  waterborne
Snůška nesmyslů a medovej hlas Lany del Rey,
na chodbách potkávám lidi co si myslej jak je mi hej.
Nikotin v žilách, máma říká že smrdím,
nespím a světlo fialový ve studně vidím.
Moje vlasy voní po Marlborách,
topím se v parfémovanejch chmurách.
Otevírám zámky a čekám až se zbarví listí,
namlouvám si že se mě ta absurdita pustí.
Polykám dehet a leštím si prstýnky,
ohlížím se za pozadím drobounké blondýnky.
Jsme parodií, vodstřel mě na měsíc,
jenom zatracenej revolver ráže 666 nic víc.

I don t know how can I say it

5. září 2016 v 19:49 | Retrospektivní píča |  waterborne
Chybí mi tam apostrov(f). Uvažuju o nikotinových náplastích. Je zbytečný uvažovat.
Černý havranní vlasy, drsný vousy, kšiltovka. Nahrbený záda a stále stejně temný oči.
...zažila jsem šok. Jsi spokojenej?
Viděla jsem ho. Po dvou letech. Poznal mě? Nepochybně. Doprdele. Kurva.
Dějou se špatný věci, nejsem připravená na podzim, školu, režim, přetvářku 16 hodin denně. V mým mozku je vlhko a hnije tam listí. Chřadnu zevnitř a vím že nikotinový žvýkačky mi nepomůžou. Dělají se vůbec? Shlédla jsem první díl S.H. a vcelku mě to chytlo, denně si spolu tweetujeme a já, jsem stejně v píči.
Je to zbytečný. Naser si a vodstřel mě na měsíc.
Prosím. Fakt miluju ty bídáky co mi sem lezou a cpou mi jaký sračky sem píšu. Jako bych to sama nevěděla. Hah. Pojď blíž flusnu Ti do ksichtu.
.
.
.
Ostatně dýchat je taky zbytečný.

Ztraceni v rozkroku

1. září 2016 v 8:30 | Retrospektivní píča |  waterborne
Nemohla jsem si pomoct, je to pravda, kterou si malokdo priznava. Neco mezi tvejma nohama je zivy a slinta pokazde kdyz ... Tema tydne. Ach boze.
Je to jako hudba beze slov. Claire de L. zni a dokazuje tim, ze pokud funguje melodie, slova jsou zbytecnejsi nez zbytecna. Dnesni doba funguje krz slova ktera neumi pouzivat, tudiz zivotodarna melodie zanika spolu s hudbou, skutecnou hudbou. Vid Kurte?
NA VLASTNÍ PLÍSEŇ. KOUŘENÍ POVOLENO.
SMRTELNÍCI, ZLOMTE VAZ.