Září 2016

Dýně na hlavě

26. září 2016 v 20:55 | Retrospektivní píča |  waterborne
Zdá se mi o krysách, který mi tak nějak ohryzávají končetiny. Až z mejch rukou, který jsou bledý a chlupatý, zbydou jen pahejly a kostrbatý úlomky porcelánu.
Jsou veliký a mají žlutý oči a trhaj mi na cucky oblíbenou mikinu.
Nevím co dělat se svým životem, potřebovala bych asi digitální kompas.
Život je hlavolam a moje tělo jen tak nějak ochable proplouvá na loďce ze dne do dne. Každej novej úsvit je jak probuzení na slupce od banánu na samým konci světa. Je to hnědý a bez kyslíku a tak nějak na sračky. Jako obouchanej banán. Celá jsem nějaká obouchaná. Zevnitř i zvenku tak do sebe leju kafe a kruhy pod očima jsou den ode dne fialovější.
Nevím co se mnou bude. Podzim mě hladí po vlasech a za chvíli budu procvičovat angličtinu s dýní na hlavě. Pumpkin spice in my dark coffeeeee.
Pamatuju si ty časy s oranžovou patkou kdy mi bylo všecko tak nějak jedno. S gládama na nohou a Iron Maiden v uších jsem byla sama sebou.
Už to nikdy nebude takový, jsem moc stará abych byla zase živá a jsem moc mrtvá abych zase žila.
Jsem jak homofobní upírka, která má hrůzu z krve. Jakejsi vegetarián.

Déšť

17. září 2016 v 0:14 | Retrospektivní píča |  -beznázvu-
Nechala jsem svou duši ve vitrníně mezi spícími dorty. Jsem cítít po nugátových koblížcích, potím se v koženkové bundě a říkám si že noční nádraží je vlastně krásný. Prázdný, tichý. Spící. Vestibulem zní 5tá symfonie, odtekám z toho do kolejí. Mám z toho můrky v zavodněným břiše.

kočky

10. září 2016 v 19:27 | Retrospektivní píča |  waterborne
Přiživuju se. Živím se borůvkovým nikotinem a běhám po městě za džinem. Smrdím agresí a zase mám problém s jídlem. Pár řádek o nenávisti. Tady dole, koukej.

Nemám ráda pach lidský moči,
po ulicích teče proudem, podobně jako Tobě slaná voda z koutků očí.
Zaplivaný město je plný těch hnusnejch lidí,
všechno živé tam pláče a chřadně, ale to přece nikdo nevidí.
Chodníky jsou zablitý, slizký a rohy páchnou močí,
lokty od těla, jinak na Tebe ten čůrák skočí.
Házím nenávistný pohledy do všech strany hladím vychtrlý kočky
říkám si co s nima bude až začnou padat šedivý vločky.
Kradu z mrazáku jehněčí a vozím ho těm chuděrám,
že na mě lidi blbě čuměj? Z toho si nic nedělám.
Tobě je do toho taky hovno, tak se radši věnuj honbě za cigárem,
nečum, je ti buřt do toho koho krmí naivní holka nad ránem.
Mlíko a piškoty,
co se zvířat týče jsem ztělesněním dobroty.


stereotyp

7. září 2016 v 17:18 | Retrospektivní píča |  waterborne
Nebaví mě žít stereotypem,
je to jak pokapavát si řízek psychosomatickým dipem.
Jsem jak vážka bez křídel, odpadkový koš bez pytle,
páchnu plísní a smrt požaduje vysoké zpropitné.
Chyť se mé ruky, stáhnu tě dolů,
do zatuchlejch míst kam se neodváží ani nejstatečnější ze všech molů.
Udělám Ti prohlídku svý hlavy,
neboj tikety nejsou moc drahý
Otočím housenkou v zámku a ocitnem se v říši proklatejch divů,
vydáme se spolu tam dolů na místo plný smradlavejch kydů.



píšu každý den

6. září 2016 v 19:45 | Retrospektivní píča |  waterborne
Snůška nesmyslů a medovej hlas Lany del Rey,
na chodbách potkávám lidi co si myslej jak je mi hej.
Nikotin v žilách, máma říká že smrdím,
nespím a světlo fialový ve studně vidím.
Moje vlasy voní po Marlborách,
topím se v parfémovanejch chmurách.
Otevírám zámky a čekám až se zbarví listí,
namlouvám si že se mě ta absurdita pustí.
Polykám dehet a leštím si prstýnky,
ohlížím se za pozadím drobounké blondýnky.
Jsme parodií, vodstřel mě na měsíc,
jenom zatracenej revolver ráže 666 nic víc.

SMRTELNÍCI, ZLOMTE VAZ.