Nechala jsem svou duši ve vitrníně mezi spícími dorty. Jsem cítít po nugátových koblížcích, potím se v koženkové bundě a říkám si že noční nádraží je vlastně krásný. Prázdný, tichý. Spící. Vestibulem zní 5tá symfonie, odtekám z toho do kolejí. Mám z toho můrky v zavodněným břiše.

Noční nádraží mají půvab. :)