Nebaví mě žít stereotypem,
je to jak pokapavát si řízek psychosomatickým dipem.
Jsem jak vážka bez křídel, odpadkový koš bez pytle,
páchnu plísní a smrt požaduje vysoké zpropitné.
Chyť se mé ruky, stáhnu tě dolů,
do zatuchlejch míst kam se neodváží ani nejstatečnější ze všech molů.
Udělám Ti prohlídku svý hlavy,
neboj tikety nejsou moc drahý
Otočím housenkou v zámku a ocitnem se v říši proklatejch divů,
vydáme se spolu tam dolů na místo plný smradlavejch kydů.

Stereotyp zabíjí krásky jako Ty.