Říjen 2016

Fallen leaves

24. října 2016 v 19:11 | Retrospektivní píča |  waterborne
Proskousané rty, zarudlé oči. Krev na sněhově bílých šatech kontrastuje a mou plesnivou duší. Tak sedím na zapraží, zpívám k nebesům. Plíce rezignuje a špalňelsky kváká na tu druhou, že toho už bylo dost. Že zažloutlej jed v podobě namodralého dýmu není zrovna menicko týdne. Vlasy řídnou, kosti jakbysmet. Nemám páru o ničem, nemám páru o ničem co je živý, protože já nejsem. A spadaný listí na zemi. Ty chmury se pořád nějak nemají k odchodu, líbí se jim v mejch životně neživotních podmínkách. Snažím se je vyhnat dýňovou polévkou a zvýšit činži, který beztak neplatí. Jsem v píči a už není léto. A spadaný listí.

Kam

11. října 2016 v 17:34 | Retrospektivní píča |  waterborne
Hořkou pachuť v ústech a tělo na kusy, to je tak když moje nervový opojení s depresí klábosí. Připadám si rozervaná a přitom vlastně docela vcelku. Mozek jsem nechala na zápraží, tak mě slep, alespoň na chvilku. Zas zadržuju krev v očích a přijde mi to zbytečný, němý pohledy aneb všecko je mi jedno. Tak mě spas do píči. Máš křídla přece, nenech mě topit se v té zablité řece. Dobrý den vaše jízdenky prosím...já na tuhle spanilou trasu nechtěla za možnost bejt malá a nevědět nic bych vraždila. Tak mi podej deku a hrnek vlažnýho čaje, protože moje teplota není vyšší než dvacet stupnů, přesto mám horečku. Zapomeň. Vzpomeň si. Za mě.

SMRTELNÍCI, ZLOMTE VAZ.