Kam

11. října 2016 v 17:34 | Retrospektivní píča |  waterborne
Hořkou pachuť v ústech a tělo na kusy, to je tak když moje nervový opojení s depresí klábosí. Připadám si rozervaná a přitom vlastně docela vcelku. Mozek jsem nechala na zápraží, tak mě slep, alespoň na chvilku. Zas zadržuju krev v očích a přijde mi to zbytečný, němý pohledy aneb všecko je mi jedno. Tak mě spas do píči. Máš křídla přece, nenech mě topit se v té zablité řece. Dobrý den vaše jízdenky prosím...já na tuhle spanilou trasu nechtěla za možnost bejt malá a nevědět nic bych vraždila. Tak mi podej deku a hrnek vlažnýho čaje, protože moje teplota není vyšší než dvacet stupnů, přesto mám horečku. Zapomeň. Vzpomeň si. Za mě.
 


Komentáře

1 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 11. října 2016 v 23:48 | Reagovat

To moje teplota je občas sto a víc. Potom se i rozpaluju doběla.

2 Retrospektivní Píča Retrospektivní Píča | 12. října 2016 v 9:35 | Reagovat

[1]: Heh. Takže už jen alobal a budeme dělat albínské palačinky? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

SMRTELNÍCI, ZLOMTE VAZ.