v tichu

12. listopadu 2016 v 12:51 | Retrospektivní píča |  -beznázvu-
Vtahuju do plic mentolový zoufalství. Poblouzněnej nikotin koluje krví a dusí stres. Moje duše levituje nad obrysem zubožené silulety, z jejíchž úst se linou tóny trees. Protože tam mezi stromy, kde o tobě zpívám, tam ve tmě a tichu, tam za mlhou...Tam nade mnou. Tam je všechno po čem tak nesnesitelně toužím. Volám tvé jméno a má slova se postupně rozpadají, padají mi od úst. Že se nestydíš... takhle drobit na ulicích. Noční ulice, polité černočernou tmou, to nejlepší útočiště. Ve slepých bodech lamp. Ticho, řev a chlad. Zima mi zalézá za nehty. Tak kde jsi? Slyším tvou známku cinkat, někde tam v dáli, mezi stromy...
Sedím u jidélního stolu a hypnotizuju balkonové dveře a chci je vidět zamlžené, chci na nich vidět chladný otisky tvého čumáčku. Javorovej sirup teče mým hrdlem tam dolů do hrobu. Vycházím ven, zbytky zubů drkotají a vylamují ze rtů slova který mají něco společnýho s touhou po tom všem. Touhou, představou, kdy mě vítáš u dveří, já popadám dech, srdce mi naskočí a vrhám se do óázy... tvé srsti, tvého tepla. Vycházím ven a necítím nic než tvou pozitivní auru a radost. Miloval jsi sníh. Volám tvé jméno a slzy zamrzají na tvařích, nezbývá než pozdravit k nebesům k peřinách slunce a zůstat na živu. Pro Tebe.
Jsem nejsilnější za poslední dobu a přitom jsem tak moc zranitelná až mě to sežírá. Silent, in the trees. Vídám tě, skláním se do dřepu, obratle si sedsednou a neochotně zakřupou do všech stran. Nevnímám to. Jen tam tak srhbeně sedím na ledem potaženým betonu a čekám....stále čekám.
Naivně a oddaně. Jen na tebe. Představuju si jak se tvá míhající se aura zaplní životem a nebudeš jenom míhající se vzpomínka, ale že zavřu oči a zas to bude skutečný. Ty budeš skutečnej. Jenže kde má skutečnost hranice? Za životem, za sebevraždou. Protože jenom smrt dává životu smysl.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
NA VLASTNÍ PLÍSEŇ. KOUŘENÍ POVOLENO.
SMRTELNÍCI, ZLOMTE VAZ.