Myself, rest in peace

25. prosince 2016 v 1:36 | Retrospektivní píča |  waterborne
Ať jde celej svět třeba do prdele. Spousta hříchu a vlastně kalich nevinnosti.
Klečím u vany a sprchuju syntetický plátno, protože jsem umělec na hovno.
Je tolik rozhodnutí, který bych změnila nebo prostě nevypnila.
Prázdná kolonka, víš jak. Proto tady asi sedím v jednu ráno a znásilňuju klávesnici nakouslýho jablka. Jsem neschopnej tvor bez sebevědomí.
Ne dost hezkej, ne dost cyhtrej, ne dost inteligentí, ne dost malichernej, ne dost nadanej, ne dost hubenej. A pak kde to zpíčený sebevědomí mám vzít, že jo. Byla jsem hezký dítě a i nadaný, do svejch 14. Kdy jsem nakypřila, tj. mám už ty ,,ženský tvary"a především padla.
Nesnáším porovnávání a zhodnocování mejch děl a mojí zpíčený osobnosti.
Z nerozity a vytěkanosti si zas trhám nehty a říkám si, že už by to zas chtělo nežrat.
Don`t be afraid. Jasně a taxi cab na pozadí blbě natočenýho videoklipu. Tak zacel jizvy na mejch pažích a přestat si hrát na to, že se dají zahojit i ty na duši. Smyj mi krev z rukou, zabav mi žiletky a udělej ze mě primabalerínu. Udělej z ošklivého káčátka, který má všecko na světě, labuť. Lituju svojí matky, že musela trpět kvůli vytlačení něčeho tak zbytečnýho. Vzala by to zpátky? Ne. Nevzala. Nic nedává mýmu životu, kterej si sama przním větší smysl než přítomnost mojí milovaný mámy. Někdy mám tendence bejt zas malá, nechat se od ní spolknout ať jsem zase v bezpečí jejího břicha, skrytá před světem, před tou namyšlenou bezradností, která mě pohltila. Měla jsem velký plány.
Šli doprdele stejně jako moje naivní nadání. Pro nic. Jsem děsný hovno a moji milovaní se mnou s úsměvem ztrácejí čas. Chtěla bych milovat svý tělo, milovat sebe samu. Učili mě to, jen mě nedokázali uchránit před tím nejhorším. Mnou samotnou. Před mojí zasranou hlavou, kde chrní sopka, která si sem tam prdne. Sedím naproti svýmu já a bábrám se v sebelítsti. Jako Grinch, zelená byla vždycky moje oblíbená barva. Barva života..
Nevím co psát, chci se vypsat ze sraček a nic a to nefunguje. Chybíš mi. Byls to nejkrásnější. Postrádala jsem tě pod tím zasraným pichlavým stromečkem a brečela. Dárky mi byly fuk. Tys byl můj dar. Veledar.
Piju čaj z hrnku, kterej dřív zpíval. Takový ty americký huhle. Jsem hlen na máminejch plicích a miluju jí tak moc, až mě to sežírá. Dala mi všechno. Jen si mě fakt měla nechat v tom břiše. Seru na to tady, už mě nebaví se "vypisovat" z těch nesnesitelnějch feelings, který chrápou jen když spolknu Neurol 50mg . Založím si novej blog. Začnu znovu. Začnu padat jinak. Uhnila mi křídla. Chci zpátky svojí fantasii, chci zpátky svý Já. Myself, rest in peace. Já jsem vlastně tak moc štěstí a lásky do vínku dostala, až mě to složilo. Chci se vrátit do sedmý třídy a hrát si na víly. Nikdy se nezamilovat do černý, nenechat se stáhnout do tý neutrální temnoty. Chci si oblíct šatičky a běhat po louce. Vyskočit na hřbet pegasovi a už se nevrátit. Vznášet se na věky. Pád byl tvrdej a faktem je že já se vlastně nikdy ode dna neodrazila. Vždycky to bylo odbobí kdy mi bylo dobře a kdy jsem umírala. Nic mezitím. Jenom to nic. Chci bejt malá, chci zachránit. Je mi osmnáct doprdele. Oprávněně můžu šmejdit po porno stránkáh a prohlížet online katalogy cigaret. A beztak se tu užírám.
Tak šťastný a veselý.
 


Komentáře

1 Eskie Eskie | Web | 27. prosince 2016 v 14:07 | Reagovat

Hmm...No, musím říct, že teď mě užírá svědomí, jak se mám dobře. :-?
Drž se, přeju hodně štěstí do života i do všeho ostatního

2 Retrospektivní Píča Retrospektivní Píča | E-mail | 28. prosince 2016 v 9:46 | Reagovat

[1]: Žádné užírání, važ si toho, že se máš dobře a ceň si sama sebe. To není žádný prohřešek, ba naopak.
Děkuji mockrát, jsi milá. :-)

3 Baruna Baruna | E-mail | 2. ledna 2017 v 23:49 | Reagovat

18 nutně neznamená, že musíš být ze dne na den zodpovědná a dospělá. To by bylo celkem velký sousto, nemyslíš?
Klidně buď jak děcko nebo puberťák a nikdo Ti to nebude vyčítat.
Kdo Ti chybí? Z čeho se hroutíš? Přítel? Na to se taky vykašli, jestli neviděl tu krásu co v sobě Tvoje duše má, je to blb. A že tam žádná není? Možná tomu nevěříš, ale ona zase převezme kontrolu, dej tomu čas.
A klidně se utápěj v sebelítosti, klidně breč a nadávej, že jsi k ničemu. Je to v pořádku. Když to tak cítíš.
A nikdo nemá právo Ti říkat, jaká jsi, to víš jen ty. Jen si přiznej, že i ty v hloubi duše víš, že nejsi špatný člověk.
Člověk je krásná bytost, lidi jsou svině. Nevnímej proto svět jako nutně špatnej, zkus ho rozebrat a zjistíš, že to tak zlé není.

4 Retrospektivní Píča Retrospektivní Píča | E-mail | 3. ledna 2017 v 18:12 | Reagovat

[3]: Hroutím se, protože jsem přišla o svojí lásku. O čtyřnohý štěstí, jehož srst mi byla bezpěčím a on vším.  Žádného člověka nedokážu milovat tak jako jeho.
Je to od Tebe moc milé, cením si toho. Moc mě Tvé komentáře potěšili. Cítím souznění, čím to asi bude... :)

5 Baruna Baruna | E-mail | 4. ledna 2017 v 0:49 | Reagovat

Jsem ráda, že Tě mé komentáře potěšily, že nejsem otravná.. :)
Mrzí mě, že jsi přišla o své čtyřnohé štěstí a vím, že je to už ochranné, ale navždy zůstává ve Tvém srdci!
Souznění, přesně to mě napadlo taky. Čím to bude? Hm, těžko říci, možná prostě máme na duši podobné splín, možná jsme se potkaly v minulém životě, možná, že si máme být inspirací. S nebo, je to jen náhoda. Co myslíš ty?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
NA VLASTNÍ PLÍSEŇ. KOUŘENÍ POVOLENO.
SMRTELNÍCI, ZLOMTE VAZ.