13. prosince 2016 v 18:57 | Retrospektivní píča
|
Dnes 13. prosince je to přesně deset měsíců, co pláču, špatně jím, na nic se nesoustředím. Deset měsíců jsem bez tvé fyzické přítomnosti. Je to deset měsíců, cos mi umřel v náručí a já Ti stále nedokáži říct definitivní sbohem. Vzal sis do nebe moje dětství, andělé mi vzali tebe. 107 žalostných, srdceryvných článků dívky, která včera překročila hranici dospělosti, ale sítětem bude navždy. Ležím v Tvém pelíšku a snažím se olíznout vědomí, že Tě už opravdu nic nebolí. Když Ti zpívám k nebesům, zavřu oči a nastražím uši, jako jsi to dělával ty a představuji si melodické, třesavé cinkání Tvé hliníkové známky. Žal mě svou tíhou táhne ke dnu a já si lehnu na studenej, kluzkej beton s vědomím, že to bude dobrý.Pokaždé když ráno snídám u jídelního stolu sním o tom, že se balkonový dveře zamlží v úrovni Tvých očí. Dala bych cokoli za to, abys mi ještě jednou jedinkrát dýchl teplý, vlhký vzduch do tváře a mě se orosil nos. Myslím, že v tomhle nanicovatým textu bude zatraceně velký mbožství chyb, když se mi písmenka rozmazávají totožným způsobem jako myšlenky na budoucnost. Je toho tolik co chci říct, to jak mi chybí ten hromobití připomínající však medový zvuk časně zrána pod okny
Jak mám doma moc piškotků a že každou noc pláču do deky. Že Tvá známka na krku bude vždy hřat láskou. Byl jsi ztělesněním dobrosrdečnosti, láskyplnosti, upřímnosti, elegance, odvahy, vytrvalosti a především neskutečné síly a statečnosti. Je tak těžký psát v minulém čase. A ty to víš můj čtyřnohý anděli, moje spáso, moje lásko. Vybavuji si krásu diamantových dešťových kapek, třpytících se v Tvé srsti. Sametové srsti, která mi byla oázou bezpečí. Tvůj menší kamarád se mi tiskne k noze, zahřívá mě a hledí na mě těma knoflíkovýma očima. Jako by se snažil uspořádat to neskutečný prázdno v mé duši. Taky mu chybíš drobečkovi. Stále tu jsi, vídám Tě nejen ve snech, ale i v lese, školních chodbách a pod stromečkem. Chtěla bych vzít pastelky a vybarvit tvou oalovánku. Vdechnout do plic život jak jsi to udělal ty. To jen díky Tobě schoulená do klubíčka píšu to, co ani náhodou nedokáže vyjádřit co k Tobě cítím, co pro mě znamenáš a jak mi scházíš. Nikdy. Uložila jsem si Tebe a naše společný nejkrásnější vzpomínky do srdce a nikdy nezapomenu. Láska nikdy neumírá. Jednou se znovu setkáme. Zapálím miliontou svíčku a z hrdla se mi prolejou slova písně listen to you heart...a já budu vědět, že mě posloucháš. Věnoval jsi mi osm nádherných let a já vytrvám a splním si všechny své sny, porazím vnitřní démony. Je mi líto maminky, která se bude topit v slzách až jí to budu číst. Díky Tobě, pro Tebe. Miluju Tě jako nikoho předtím ani potom a navždy budu. Sbohem Šampione, sbohem Buddy.💙
Tak tohle mi docela roztrhalo srdce na kousky. Drž se, dokážu si představit, jak moc to bolí...určitě se zase jednou potkáte.