Padam, padam

28. prosince 2016 v 16:46 | Retrospektivní píča |  waterborne
Na duši osmnáctiletého kůzlete mají pařížské příběhy z 20.století blahodárný vliv. Léčí mě to. Nebo si to alespoň namlouvám. Ocitám se v Montmartre, již jsem sic před třema léty jako turistka navštívila, ale v těch představách je to jiné. Vidím samu sebe jako mladou umělkyni vysedávající v kavárnách, přihližejíc milostným aktům zrůdných mužů a naivních ženských jehňat. Sochaři, malíři, kreslíři. Sochařky, malířky, kreslířky, jež se pomalu ale jistě konečně vysmékají z mužských sevření.
Zahalená v namodralém, tančícím dymů srkám esspreso černější než duše pritivínů, s drdolem vyčesaným přihléžím tikání proslulých životů. Kůže jako porcelán, drze rudé rty.
Mám tendece užívat nářečí, jež zalévá voňavé strnánky knih i v realitě 21 .století.
Zaposlouchat se praskání gramofonu při čaji o páté.
Paříž je mým vzdáleným snem.
Tráví volné dny četbou i poslechem francouzkých knih a sem tam mi ústa vysuší tabák.
Chtěla bych se spřátelit se sklenkou vína, ale nedaří se mi to. I ve sladkém víně postrádám onu lahodnou sladkost. Možná jednou.
Chtěla bych mít alespoň špetku Chaneliny elegance, šarm by mi nechyběl, kdybych byla sto jej projevit. A co si budeme povídat, stává se to. V podnapilém stavu. Blíží se kones roku a já budu opět pálit novoroční předsevezetí, skrvývat se před hlukem rachýtlí, lokajíc přeslazený koňak.
Jiná nejspíš nebudu. Mám v sobě mnoha osobností. Tak sedm řekla bych, kdo ví, třeba jednou popustím vyzáblými prsty uzdu jedné z nich.
Zamiluješ se do Edith Piaf tak jako já?
 


Komentáře

1 eskie eskie | Web | 29. prosince 2016 v 18:40 | Reagovat

Miluju Paříž. To všechno, co k ní neodmyslitelně patří. Byla jsem tam jen jednou, ale chci si to za každou cenu zopakovat. :-)
Mimochodem, máš ty nejlepší obraty a přirovnání, jaké jsem kdy viděla. Takové...poetické :-)
Jo, a samozřejmě přeju hodně štěstí do nového roku 2017! :D

2 stuprum stuprum | Web | 29. prosince 2016 v 22:25 | Reagovat

Musíme zažít lásku v Paříži. :)

3 Retrospektivní Píča Retrospektivní Píča | 29. prosince 2016 v 23:50 | Reagovat

[1]:
Teda. Páni. Dostala jsi mě, téměř k poetickým slzám. Ne opravdu. Ještě nikdy mi tohle nikdo neřekl ani nenapsal. Děkuji Ti mnohokrát Pařížanko !😊
Také Ti přeji mnoho štěstí a úspěchů a snad i tu Paříž!
Ještě jednou moc děkuji, dojalo mě to. 😊😇

4 Retrospektivní Píča Retrospektivní Píča | 29. prosince 2016 v 23:53 | Reagovat

[2]: Ano,dalo by se to považovat za povinost! :-)

5 Baruna Baruna | E-mail | 2. ledna 2017 v 23:34 | Reagovat

Při myšlence na vlastní blog, na jeho vytvoření, jsem čistě náhodou narazila na tvůj blog a musím říct, že seš jako zrcadlo mé minulosti.
Jsem stará, nic mě už nečeká, a přitom jsem mladá koza, co má život před sebou. Zničená životem, znuděná a líná, s chutí žít a převracet svět naruby zároveň.
Psala jsem ve Tvém věku stejné texty. Od svých 16ti do 18ti, zhruba.
Je mi 23 a začínám se k tomu vracet. Mezidobí? Myslím, že jsem někde spala.

Připomněla jsi mi mě a za to Ti díky, protože se stále hledám, takovou, jaká jsem bývala.
Nezatoulej se, buď svá, ať pak nemusíš taky hledat cestu zpět.

6 Retrospektivní Píča Retrospektivní Píča | E-mail | 3. ledna 2017 v 17:52 | Reagovat

[5]: Tak teď nevím, zda mám poděkovat nebo se omluvit. Asi udělám obojí.
Děkuju za Tvůj upřímný, otevřený a milý komentář.
A omlouvám se, že jsem Tě probudila ze spánku. Ono je občas lepší když duše spí.
Každopádně Ti držím palce, se vším. Život je zatraceně těžký boj, najít sama sebe a nepodlehnout, to je ještě těžší. Ale Tobě se to podaří.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
NA VLASTNÍ PLÍSEŇ. KOUŘENÍ POVOLENO.
SMRTELNÍCI, ZLOMTE VAZ.