Padam, padam
28. prosince 2016 v 16:46 | Retrospektivní píča | waterborneKomentáře
[1]:
Teda. Páni. Dostala jsi mě, téměř k poetickým slzám. Ne opravdu. Ještě nikdy mi tohle nikdo neřekl ani nenapsal. Děkuji Ti mnohokrát Pařížanko !😊
Také Ti přeji mnoho štěstí a úspěchů a snad i tu Paříž!
Ještě jednou moc děkuji, dojalo mě to. 😊😇
[2]: Ano,dalo by se to považovat za povinost! ![]()
Při myšlence na vlastní blog, na jeho vytvoření, jsem čistě náhodou narazila na tvůj blog a musím říct, že seš jako zrcadlo mé minulosti.
Jsem stará, nic mě už nečeká, a přitom jsem mladá koza, co má život před sebou. Zničená životem, znuděná a líná, s chutí žít a převracet svět naruby zároveň.
Psala jsem ve Tvém věku stejné texty. Od svých 16ti do 18ti, zhruba.
Je mi 23 a začínám se k tomu vracet. Mezidobí? Myslím, že jsem někde spala.
Připomněla jsi mi mě a za to Ti díky, protože se stále hledám, takovou, jaká jsem bývala.
Nezatoulej se, buď svá, ať pak nemusíš taky hledat cestu zpět.
[5]: Tak teď nevím, zda mám poděkovat nebo se omluvit. Asi udělám obojí.
Děkuju za Tvůj upřímný, otevřený a milý komentář.
A omlouvám se, že jsem Tě probudila ze spánku. Ono je občas lepší když duše spí.
Každopádně Ti držím palce, se vším. Život je zatraceně těžký boj, najít sama sebe a nepodlehnout, to je ještě těžší. Ale Tobě se to podaří.

Miluju Paříž. To všechno, co k ní neodmyslitelně patří. Byla jsem tam jen jednou, ale chci si to za každou cenu zopakovat.

Mimochodem, máš ty nejlepší obraty a přirovnání, jaké jsem kdy viděla. Takové...poetické
Jo, a samozřejmě přeju hodně štěstí do nového roku 2017!