Sníh pod nohama chroupe, lidi lžou. Za pět dní jsou Vánoce a já se cítím jako klaun. Cítím jak v mých žilách hžne tak dlouho ztuhlá krev, cítím jak mi bublá mozek. Jsem jak časovaná bomba, po který se v noci válí 40 kilová holka, bez který si už život asi nedokáži představit. Patří ke mně a ač mi způsobuje urputnou, nesnesitelnou bolest, tak ji stejně čtu pohádky u imaginárního krbu. Moc bych chtěla mít doma krb, stočit se před něj do klubíčka jako kočka a nechat si prohřívat ochablý svalstvo. Jsem zlá, hysterická, roztěkaná, nervózní a rozhodí mě i maličkost jako třeba zlomená tužka, vilitý čaj či plesnivá plechovka kukuřice. Nějak mi nejde se nad tím povznést, mávnout nad tím rukou. Nějak mi nejde se na všecko vysrat.

Snad nebude tak zle. Přeji ti, aby tě do Vánoc potkalo štěstí a láska