Rozpraskané koutky cukají a rty se vlní, když mi v hlavě vzpomínky hašteří. Srkám ty nezbedný okamžiky brčkem a prožívam je znovu a znovu.
Jsem oprýskaný starý gramofon, ale když mi dáš novou pěkně hlaďoučkou desku na břicho uznáš, že do starého železa ještě nepatřím. Zítra je škola a já zmírám jako vysušená květina, která měla ve váze místo vody přeslazený koňak. Umí i květiny zvracet? Každpopádně se necítím vůbec odpočatá a bude to asi tím, že jsem koukala na pohádky s angínou v krku a teploměrem v podpaží.
Chtěla bych jet někam daleko a cválat po loukách na svém milovaném krasavci a pozorovat polární záři. Když už teda nic, tak je dneska premiéra Sherlocka. Tak já jen čaj prosím.
