Dvě slova. Nejužívanější slovní spojení. Vyjádříte jím jakékoli emoce. Agónii, vztek, ...překvapení. A to se stalo mě hned dvakrát během jednoho lednového dne.
Svíralo se mi všechno, hlavně jsem měla pozkřípaný nervy a to z němčiny. Ne každý den, kdy máte něco důležitého vyřídit, musí být nahovno. Jde o tp si to uzpůsobit svým potřebám. Jednoduše jsem zvládla těžkou věc a tak jsem se procházela po ulici. Vida, bankomat. Tak si to štráduju zimním sluncem po náměstí a zčista jasna moje srdce přestane znít. Ani nezrychlí ani nezpomalí.
Tvář z mramoru, o lícní kosti bych se pořezala. Nos vyklenutý, profil líbezný a nezaměnitelný. Dravec, kterému se kořist sama nabízí. Ale pán je gurmán. S odpadem jako já si jen pohrál. Vzpomínám na ty chvíle a už vždycky z nich budu vedle. Alkoholový poblouznění a všecko kolem toho. A teď ho vidím po půl roce. Váhám, bylo to vidět? Však pozdravila jsem ho, mile nenuceně. Nejen, že odpověděl, usmál se. A já odtekla do kanálu. Nikdy jsem u živýho kluka neviděla takový úsměv. Tak surový přesto tak čistý a nenucený. Nádhera. Ehm.
Kdyby tak chlapec jen tušil, co to se mnou udělalo. Způsobilo mi to no..zástavu? Jo, nostalgickou. A podlomila se mi kolena, asi. Přesto jsem se ohlédla. Jak se objevil, tak zmizel. Přízrak. Zlatovlasý přízrak s hlubokýma modrýma očima a žilnatejma rukama. budu mít zas o čem přemýšlet, zas se vrátím do těch nocí, který jsme strávili spolu a budu se usmívat. Klepu se ješte teď. Tak si dej to cigáro a potři si rty rtěnkou...
Do prdele, to je to spojení.
