vločka
3. ledna 2017 v 17:44 | Retrospektivní píča | -beznázvu-Komentáře
Pamatuješ, jak jsem ti napsala komentář pod článek „Navždy” s tím, že se děsím blízkého okamžiku smrti mojí fenečky Axy?
Odpověděla jsi mi a já to teď zvládám mnohem líp. Děkuju.
Jak jsi napsala: Vzpomínky neumírají.
Láska taky ne. A už vůbec ne pejskovská láska.
Člověk může zradit, a taky zrazuje, ale pes nikdy, i když už není s tebou.
Miluje tě tak, jak miluješ ty jeho.💙
[1]: Copak Ti na tom přijde "nádherně" napsaného?
[2]: Jistěže se pamatuji, podrbej ji za mě na bříšku.
Jsem moc ráda, že má paničku, která ji miluje. Zaslouží si to.
Jediná láska kterou si totiž můžeme koupit, je štěňátko a to nás zahrnuje nesmrtelnou láskou do konce svých dnů a vzpomínka na ně už na vždy.

To je nádherně napsaný !