Utírala jsem prach z poliček, pak ho stírala ze svejch rukou a snažila se ho setřít i ze svý duše.
Deprese má nabité všecky kuše a střílí přesně. Bohužel, bohudík?
Kočka mi olizuje palce na nohou a pak se věnuje očistě svého jemňoučkýho kožíšku. Tak se mě asi neštítí tak jako já sama sebe. Je to osobnost ta moje kočka. Černobílej jing jang, kterej skáče po stromech. Je to lovec, můj malej panter, kterej se bojí kouře z elektronický cigarety. Spí v mým pokoji a občas se tiskne k mejm bolavejm ztuhlejm zádům a zahřívá mě. Pusinka. Nemiluj ji. Moje kočka je můj Bůh. Krmím jí, starám se o ni a uctívám ji ač se mi sem tam zakousne do holý kůže. Nu což, je to Bohyně, tak může.
V hlavě mi bzučí, sežírá mě zármutek. Ty to víš a takhle bys to nechtěl. Je to rok. Je to jeden rok. Je to ten zatraceně nejdelší rok v mém životě.
Kouřím na balkoně cigarety a a potřebuju aby zábradlí porostl břečťan, abych se měla kam schovat. Slunce mi prohřívá kůži. A já si uvědomuju jak moc by bylo moje jedenáctiletý já zklamaný. Jak bys ty byl zklamanej.
Tak do mě strč čumákem, ať to zahodím. A vezmi mě na procházku. Jen ty a já.

Zčistajasna se z ní stala vločka. :)
Strkám do tebe čumáčkem a ty mě bereš na procházku, je to jen mezi námi dvěma...