Jsem tu brzo. Chrápou tu počítače a oknem se line ospalé světlo. Všecko je ospalý a to je teprve středa.
Jsem tu brzo. Sedím v učebně, ťukám kdo klásvesnice.
Čtu řádky, které bych číst neměla. Nejsou pro moje oči, ale jsou o mě. Třeba mi je jednou přečteš.
Iron Maiden na mých prsou, jako by ten barevný potisk milovaný kapely mohl zaženat to prázdno v mý hrudi.
První ospalý ahoj. Poslední stisk klávesy.
Je přece moc brzo.
