Lost

18. března 2017 v 20:58 | Retrospektivní vločka |  waterborne
Ač vím co je za den, ač vím kde se nachazím, ač vím kolik je hodin, připadám si ztracená. Pohlcuje mě Nicota. Ztrácím se v prostoru. Čas mi proklouzává mezi prsty.
Ostříhala jsem si nehty a poslouchám melodický, chvílema agresivní melodie. Nebe pláče. Fénixovy slzy léčí, ty z nebe vyživují. Ale všeho moc škodí. Sníh taje, mění se v těžkou špinavou břečku a půda je zmatená. Vyděšená, jako já. Čeho je moc, toho je příliš. V mý hlavě je ticho.
Srdce v hlavě, jako by mělo spavou nemoc a to v hrudi nevědělo co dělat. Slýchám hlasy, zvuky jsou moc nahlas a přitom vzdálený. Jako by ke mě ledniča, máma i kohoutek promlouvali s kýblem na hlavě. Jako bych prožívala nesnesitelně pomalý infarkt. Ataku.
Volám o pomoc a zároveň mlčím. Mám chuť sezobat plato prášku naspaní, to bych si je ale musela namalovat.
Pomoz mi. Prosím.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
NA VLASTNÍ PLÍSEŇ. KOUŘENÍ POVOLENO.
SMRTELNÍCI, ZLOMTE VAZ.