opar

19. března 2017 v 16:54 | Retrospektivní vločka |  waterborne
Kolikátýho že je?
Zase sedím na svý posteli v oparu umělě vytvořený mlhy a Kurt Cobain na mě řve Rape me.
Bolí mě z krkem.
Přijdu si ztracená. Chtěla bych bejt zas malá, běhat v borůvčí a nevědět nic. Nebejt dospělá.
Ale. Chtěla bych gramofon, poslouchat praskání desek, vysedávat na balkóně se sřídavým výhledem , kouřit cigarety a pít cokoli co teče. Sem tam se sebrat a jít na přednášku, každý ráno psát. Večer se opírat o bar a pa běhat bosky kolem katedrály.
Všechno. Jenom ne tohle. Jen ne zármutek opilej žalem, souložícící se vzpomínkama.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
NA VLASTNÍ PLÍSEŇ. KOUŘENÍ POVOLENO.
SMRTELNÍCI, ZLOMTE VAZ.