Pondělí ráno. Jedu tramvaji dřív než brzo. Dlaně vysušený, koutky popraskaný, ale řasy mám modrý a vlasy taky ujdou. Sedím na barovce, líbám se s cigárem a hltám Ramones , krerý sedí naproti mě. Jsem v rozpacích, nevím jestli se na něj usmát, ať nejsem jak kurva bez punčoch s Kurtem na tričku. Káva je jazyk sám o sobě, píšpu tady. Můj jazyk se teď spíš předvádí. Kdybys tak chlapče věděl co teď píšu. Každopádně jsi sladkej v té mikině a roztahovákem v oušku. Do vlasů bych Ti zajela...prsty. Samozřejmě. Myslím, že zatáhnu matiku, když se usměješ.
