Dneska je divnej den. Déš'ť ustal. Dnešek má divnou atmosféru a zábradlí jakoby naznačovalo, ať ho zbořím a skočím. Sakácím se ze schodů a zlomím si vaz. Já už vlastně jsem zbořená. Jsem jako stavebnice. Jako lego na který se n nabodáváš v dětským pokojíčku. Praskám. A nejdu sestavit jako stavebnice.
Dnešek je divnej. Monotóní. Zbytečnej den ojedinělej plnej falešnejch tváří a syntetickejch paprsků slunce. Vzhlížím k nebi a vím, že se nevyhnu další k posrání bolestivý kulce.
Dnešek je divnej den, kdybych uměla počítat, tak ti řeknu kolik je to dneska let.
Dnešek je den kdy to zabalil Kurt Cobain. Měla jsem si vzít to tričko na jeho počest. Ale tak ctím ho po celej rok. Král Grunge umřel. Vzal si život. Zapálím si za tebe cigáro, to ano.
A vylezu z kanálu, to možná.
Ty datumy mě doháněj k šílenství. Tak si alespoň zazpíváme když nic.

Dnešek je divnej den, to jo. Zbytečnej, to mi taky připadá.
Už je to nějakej pátek, no. Co pátek. A k čemu tričko, hudba neumírá.