kapky deště

4. dubna 2017 v 20:03 | Retrospektivní vločka |  -beznázvu-
Kapky deště stékaly po okně.
Kapky deště bubnovaly do prapetu.
Kapky deště jsou slzy nebe.
Kapky deště mi připomínají tebe.
Vůně tvý deštěm omytý srsti, dešťový kapky na tvejch řasách.
Děšťový kapky na tvým čumáku. Třpytí se.
Otevřela jsem okno a poprosila svý plíce, ať mi dovolí se nadechnout.
Nasála jsem do suchej úst vlhkej vzduch. Putoval mým hrdel. Prohnal se střevy, pohladil žaludek a předal mi klíče od pevnosti Bredy.

Seděla jsem v čekárně psychiatrie. Utekla jsem, jako zbabělec. Utíkám sama před sebou, ale nohy už se motaj, nechávám je za sebou, nebo ony mě?
Volání o pomoc je jenom ozvěna. Sedla jsem si pod sakury. Kvetou. kvetou do krásy. Jsou tak čistý, nevinný. Jako ty.
Nebe je šedý a sem tam uroní slzu. Miluju jak je všechno umytý.
Je tak uvolňující když lidé sklání hlavu, schraňují si vlasy a oblečení. Je pak snažší čelit očím, který se nedívají. Jsou jako z curku, déšť odhalí pravou podstatu člověka.
Nesnáším deštníky. Jsou tak syntetický. Miluju když promoknu na kost. Představuju si jak ta bolest odteče do kanálu. Sešiju si listy z palem a popluju na nich oceánem.

Déšť umyje svět a dá mu šanci zažít znovu. O to víc je mi ho líto.

Plakala jsem. Snažím se zůstat naživu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

SMRTELNÍCI, ZLOMTE VAZ.