lustr

9. dubna 2017 v 21:55 | Retrospektivní vločka |  waterborne
Nesnáším když muška nebo jakýkoli jiný hmyz zabloudí v titěrnejch komnatách papírovýho lustru. Připadám si jako jako jejich věznitel, trápitel. Přičemž s tím nemám co dočinění. Vlastně jen posclouchám jak třepotají křidélky, naráží do stěn svýho vězení a víří smítka prachu.
Chtěla bych jim pomoct, ale kdo by to byl řekl, že takovej pitomej papírovej lustr se pod zdomácnělou vrtsvou prachu promění zabijáckej pasťák? Musí to být hrozná smrt, zahynout v labyrintu, ve vězení,do kterýho tyhle stvořeníčka zablouděj proto, že hladoví. Touží, po slunečním svitu. Netušej, že žárovka je jen parodie, co produkuje umělý světlo. Vnímají jí jak cíl.
V tom je ta jejich primitivnost nebezpečná. Je nebezpečná jim samím. Ale kdo ví, já se tu teď užírám svou vlastní bezmocí, zatímco oni si třeba libujou v tom, že jejich živůtek měl vlastně smysl. Že teď už můžou v klidu umřít, když se dostali až k samotnýmu Slunci.
Nesnáším, když přemýšlím.
Nesnáším, když dumám nad věcmi o kterejch dopředu vím, že je nejsem schopná změnit.
Nesnášenlivost je vlastně druh lásky. Neopětovaný a zbytečný. Tíží nás a o to je ta jednostranná nesnášenlivost.
Je rozdíl mezi nesnášet a nenávidět, asi.
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 10. dubna 2017 v 1:28 | Reagovat

Umřít v labyrintu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
NA VLASTNÍ PLÍSEŇ. KOUŘENÍ POVOLENO.
SMRTELNÍCI, ZLOMTE VAZ.