ulita

2. dubna 2017 v 22:25 | Retrospektivní vločka |  waterborne
Hodiny v mý hrudi tikají jako zběsilé. Nemůžu to zastavit.
Halím se do smetanovýho dýmu a zapomínám dýchat.
Snažím se utišit samu sebe, nalhat si, že to bude zase dobrý.

Nejsem hlemýžd přesto schovávám se do ulity. Je temná, popraskaná a plná absurdity. Ale je to moje ulita. Smrdí to tam plísní a po stěnách stéká moč,krev, voda?
Nenapsala jsem ještě ani odstavec a už si chci jít lehnout. Schovat se za žaluzie, ucpat si uši a zavřít dveře jaru, zavřít dveře životu. Stávkuju, vypadni. Nebyla jsem na to připravená, nejsem na to připravená. Přišlo moc brzo.
Paprsky slunce olizují vchodové dveře. Je to takovej malej zázrak, jak se neodbytně hrnou krz žaluzie.

Nechci slunce, nechci jaro, nechci přihlížet jak se vše kolem probouzí, jak všechno ožívá. Zatímco já se zcvrkám a usínám. Umírám. V mý hlavě je to jako před výbuchem.

Mám v hrudi díru. Mám v hrudi díru, která krvácí. Je plná vos.
Bolí to, hystericky pláču a ani nevím proč. Ovíjí mě škrtič, asi čeká až pojdu.
Je tlustej a těžkej. Je nenažranej. Čeká až se kořist vzdá.
Mám tendence se tomu poddat, smrt je rychlá, snadná. Umírání je těžší.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
NA VLASTNÍ PLÍSEŇ. KOUŘENÍ POVOLENO.
SMRTELNÍCI, ZLOMTE VAZ.