Krása rozkladu

10. června 2017 v 15:26 | Retrospektivní vločka |  -beznázvu-
Kapky rosy se rozlévají po mých pažích.Třpytí se a studí. Hlína je kyprá, nadýchaná. Žížaly svými tělíčky kypří zbytky nestrávené potravy, kloužou po stěnách v mém žaludku. Utlounké stonky sedmikrásek prorůstají mými střevy a nastavují křivé krčky slunci.
Jsme vykrmováni žvásty o ideálech krásy a nadsazených mírách. Hladovíme jako vlci pro to, co nikdy nemůžeme mít. Lehkost je nesnesitelná, krása nebezpečná. Je jako plevel.Krásu musíš chtít vidět. Cožpak je težké v plevelu najít trošku té krásy? Jsou ho plná pole i lidské duše. Najdi v něm zalíbení. Pozoruj jej tak dlouho, až ti krásný bude připadat.
Kapky rosy klouzají po mé pokožce a vsakují se do hlíny. Broučci s lesklými zádíčky okusují šupinky suché kůže.
Anorektické sedmikrásky unavené lidskou pýchou a sebestředností, prorůstají mými střevy. Krmí se, léčí se z vyzáblosti.
Poruchy příjmu potravy sužují populaci. A zase jsme u ideálu krásy.
Sedmikrásky vylizují živiny ze záhybů v mých vnitřnostech. Moje srdce utichá. Mladá holka umře, sedmikrásky budou žít.
Chtěla bych si vytrhat žíly z paží a zalít svou krví vyprahlou půdu. Půdu, jež lidský bestije zpustošili.
Přestávám cítít své dolní končetiny. Jakoby mi někdo odkrojil dolní polovinu těla. Překrojil mě v pase.
Rozkládám se. Stávám se součástí koloběhu života. Tím, že umírám dávám život. A nikdy.
Nikdy jsem si nepřipadala krásnější.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

SMRTELNÍCI, ZLOMTE VAZ.