close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

duben

24. září 2017 v 12:03 | Retrospektivní vločka |  -beznázvu-


8. dubna 2017 v 20:59
Koně ze mě dělají lepšího člověka, s koňmi jsem to totiž Já. Nedokážu posbírat všechna slova.
Nejsem schopná je setřít se svýho jazyka. Nejsem schopná, je vyškrábnout z vlhkýho hrdla. Nejsem schopná je vylovit z toku svejch žil a seskládat je tak, aby definovala všechno to.
všechny city, které k těmto tvorům chovám. vše co ve mě jejich blízkost vyvolává.
Prostě použiji ta dvě uiverzální slova a prohlásím, že koně prostě miluju.
Jejich pokoru, sílu, statečnost. Pohyby, hluboký oči a tu sametovou srst. Tu rychlost,kterou mi propůjčují. koně mi dávají křídla. Vyrostou jim ze zad, když cváláme po loukách s větrem o závod. Nechám to všechno za sebou. To zlo, které mě sžírá. Nestačí nám, utečeme. Moje city jsou hlubší než mariankej příkop, jsou hlubší než hlubiny zkoufalsvtí a močál smutku.
moje city jsou ryzí.
Byla jsem čtyři hodiny u koní a ty chvíle, z mýho těla vyplavili takové množství endorfinů, že mě to málem složilo.
poslouchám Lanu del Rey a pochod mejch myšlenek skládá novou symfonii, která bude na dobu neurčitou živit moje nitro. Vím, že deprese zase přikulhá s odřenejma kolenama a bude mě vysávat, bude na mě zlá. Vím, počítám s tím, že se zase sesypu, ale..
nikdy jsem se necítila víc naživu než v přítomnosti koní. Na jejich hřebetech, pod jejich nohama. Ve slámě, v bezpečí.


Potřebuju se vypsat ze všech těch sraček, potřebuju přestat přemýšlet. Tak mi snes malý kousek nebe, snes mi sám sebe.
Přijde mi sobecký vypisovat se na blog z nepojmenovaných stereotypních žvástů, který tak moc skličují moje nitro. Jsem obklopená, ale vlastně sama. Trvá to, přetrvává a vždycky bude. Tak vyji na měsíc a přemýšlím o tom všem po čem jsem toužila, co jsem chtěla. Zpívat. Nechci poslouchat názory na které jsem se neptala. zahnízdí se mi v hlavě jako veš a krmí se zbytky odumřelý kůže až se dostanou k srdci. bolí to.
buch buch. nic.
hyberunuju už řadu let.
Sešla jsem z cesty a ztratila jsem kompas.
Dala bych cokoli.Cokoli. Abys tu teď byl. Abych tě mohla políbit na růžovoučkej sametovej čumák.
Žiju ve sklenici od medu. Přilepená ke dnu. Potřebuju se vzchopit dříve než zcukernatím a nebude cesty zpět.
Jak ji mám najít. Kdo vlastně jsem?
Lehneme si bok po boku a budeme cestovat časem.
Dřív než oba dohoříme, vyhasnem.
Kurt řekl, že je lepší shořet než vyhasnout.
jenže co když ani nehořím a v zapalovači došel plyn?
Dotýkám se svých nohou,topím se v moři lepkavejch slin.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

SMRTELNÍCI, ZLOMTE VAZ.