Ležím ,ležím na papíře.
Namalovala jsi mě od paty po křivku obličeje.
Připadá mi, jakobys v ruce sevřela plastiskou gumu a postupně mě odmazávala ze svýho života. Tak si přečti těch pár řadek, krz který se snažím vyjádřit..jak moc mě to mezí. Je mi líto, že jsem tě přestala zajímat, že jsi tak daleko. Ležím, ležím na papíře, jsem placatá a blednu. Stíny na mejch rukou už nejsou tak sytý. Bledá kresba leží na dně šuplíku na ošoupaným papíře. Tak kdy me zmuchláš a vyhodíš do koše?
