close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

forest

12. listopadu 2017 v 21:33 | Retrospektivní |  -beznázvu-
Provlhlý klouby, vodou zkroucený vlasy, promočený oblečení. Mýmu tělu je zima, ale moje duše se usmívá. Usmívám se, hřeje mě velký silný tělo toho nejkrásnějšího tvora na zemi. Hřeje mě na duši ten pocit. Dívám se na svět krz jejich ouška, dívam se na svět z výše těch nádherně klenutejch svalnatejch hřbětů. Jejich hřbetů. Dotýkám se navhlý jemný šíje a cítím tu sílu, to teplo. Je mi nádherně.
Cválali jsme lesem, kličkovali mezi stromy.
Jestli bych si někdy mohla vybrat způsob jakým umřu, měla bych jasno.
Koně jsou láska na celej život. Ten můj bude dlouhej, pokud ...

8.dubna

Koně ze mě dělají lepšího člověka, s koňmi jsem to totiž Já. Nedokážu posbírat všechna slova.
Nejsem schopná je setřít se svýho jazyka. Nejsem schopná, je vyškrábnout z vlhkýho hrdla. Nejsem schopná je vylovit z toku svejch žil a seskládat je tak, aby definovala všechno to.
všechny city, které k těmto tvorům chovám. vše co ve mě jejich blízkost vyvolává.
Prostě použiji ta dvě uiverzální slova a prohlásím, že koně prostě miluju.
Jejich pokoru, sílu, statečnost. Pohyby, hluboký oči a tu sametovou srst. Tu rychlost,kterou mi propůjčují. koně mi dávají křídla. Vyrostou jim ze zad, když cváláme po loukách s větrem o závod. Nechám to všechno za sebou. To zlo, které mě sžírá. Nestačí nám, utečeme. Moje city jsou hlubší než Mariánskej příkop, jsou hlubší než hlubiny zoufalsvtí a močál smutku.
moje city jsou ryzí.
Byla jsem čtyři hodiny u koní a ty chvíle, z mýho těla vyplavili takové množství endorfinů, že mě to málem složilo.
poslouchám Lanu del Rey a pochod mejch myšlenek skládá novou symfonii, která bude na dobu neurčitou živit moje nitro. Vím, že deprese zase přikulhá s odřenejma kolenama a bude mě vysávat, bude na mě zlá. Vím, počítám s tím, že se zase sesypu, ale..
nikdy jsem se necítila víc naživu než v přítomnosti koní. Na jejich hřebetech, pod jejich nohama. Ve slámě, v bezpečí.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

SMRTELNÍCI, ZLOMTE VAZ.