Stojím ve výdýchané hale, je plná lidí. Zády se lepím na informační tabuli. Sužuje mě strach, tolik lidí na jednom místě mě děsí. Snad to na mě není tolik vidět. Lidé si vykrucují krky když zírají na přeblikávající informační tabuli s odjezdy, kdyby mohli tak snad i při čekaní spěchají. Slyším automat na kafe, šum a cítím těsto na pizzu. Moc pohybu, moc lidí moc času na čekání. Poslouchám Papa Roach a snažím se tvářit tak, že koušu. Udržujte dostatečnou vzdálenost lidi. Ten kluk s kudrnatejma vlasama co ve svý pojízdný mašině vaří božský kafe, ten co chodí každou lichou hodinu na cigáro...má zajímavýho zákazníka. Respektive zákaznici. A ta zákaznice má psa, kterej nemá přední packu. Celou. A vypadá tak štastně. Zatímco já se tu třesu strachy, tak pejsek bez nohy v hale plné lidí. Skáče na hruď svý paničky, aby jí mohl olíznout. Okouzlilo mě to, už se tolik nebojím.
