Občas mi přijde zbytečný dávat jednotlivým článkům nadpis.
Mám pokrk názorů mířenejch na moje vlasy. Nezajímá mě, že delší mi slušeli víc a bla a bla. Chanel by mi řekla, že tím, že jsem se ostříhala jsem dal světu najevo, že jsme připravená ho změnit. Vlasy jsou vlastně jenom krásný odumřelý buňky a já se rozhodla je pohřbít. Tak se je nesnaž oživit, nemůžu si je přilepit, ani přišít zpátky. Můžu je jen nechat dorůst.
Taky je občas postrádám, chtěla bych je zase pročesávat od kořínků ke konečkům. Kdysi sahaly až po pás. Jednou z nich zase spletu zabijáckej cop, kterej měl princezna Fiona. Ale bez tý příšerný ofinky. Samozřejmě.
Včera mi můj táta se slzama v očích řekl, že onen člověk, jehož jméno nechci zmiňovat...zemřel.
tímto přísahám, že nikdy nedovolím aby můj milovanej táta skončil jako tenhle muž.
Byl to zlej, falešnej človek jehož nejcennějším vlastnictvím byla lež. Jenomže ti nejlepší lháři říkají pravdu a takový on nebyl. Za svůj osud si mohl sám. Miloval sám sebe nadevšechny a právě tím sám sebe zakopal. Miloval se tak moc, až se zničil. Ničil svý tělo 50 let a to podlehlo
Příbuzný si člověk nevybírá, ale všechno zlý je k něčemu dobrý. Jeho sice nežádaná přítomnost v mým životě mě naučila, že takovým se nedá věřit a že nejhloubš bodne ten, kdo by tě měl chránit. Paradox je odpověď na všechno.
Nezapomenu na den Buddyho smrti, myslela jsem, že ti nikdy nedokážu odpustit, že ses s ním nepřišel rozloučit. Že ti neodpustím jak jsi na mě jak smyslů zbavenej řval , dokud jsem se nesesunula na schody a nařekla ať odejdeš. Odporný slova z tvejch úst lítaly a já ti je nezapomenu. Zabouchl si za sebou si dveře a tím sis zabouchl dveře i k mé důvěře.
Ale já ti odpouštím a dělám to sama pro sebe. Protože když budu žít s křivdou v srdci, nebudu se soustředit na to, abych šířila dobro.
