Mám krabici plnou nevyhořelejch svíček. Těch tenkejch vrstviček vosku rozlitech po dně,vosku všelijakých vůní a barev. nedokážu je vyhodit. s každou tou nedopálenou svíčkou, mám totiž spjatou nějakou vzpomínku.
jednou z těch nedohořelej vzpomínek postavím palác. Palác z čajových svíček. Vosků všech barev a vůní, vzpomínek. Budu se pak procházet po chodbách a všechny se spojí. bude to ta chvíle kdy moje duše opustí moje tělo. bude to ta chvíle, kd se mi promítne před očima celej život. bude to chvíle kdy budu umírat. bude to cvhíle, kdy mi narostou křídla.
oči mě pálí, pokojem se line vůně perníku. polštáře načihly vůní pomerančovejch slupek. blížej se Vánoce.
