close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

daleko blízko

3. prosince 2017 v 14:08 | Retrospektivní |  -beznázvu-
nenávidím se za to jak moc tě postrádám, nenávidím sebe za to, že mě to tak moc bolí.
taky za to, jak bych tě strašně moc chtěla obejmout a zároveň seřvat za to, proč mi to děláš. ale vím, že bych na tebe křičet nedokázala, ani kdybych si to stokrát nacvičovala. měla bych leda modřiny na rtech a oteklý pěsti, protože bych šla leda tak proti zdi. nikdy proti tobě.
jsem ti jedno. jsem si jedno, jsem ti lhostejná.
mučí mě to a myslím, že to víš. a zdá se mi, že se v tom svým způsobem vyžíváš. cejtíš se těď kurva milovaná? bravo. aplaus plnej vzdechů a krve tebe pro tebe.
postrádám samu sebe. asi to bude tím, že tys mě odsunula na krajnici. věděla jsi že to neunesu. a já teď o tobě píšu a mám chuť si vyrvat plíce, nafouknout je. chci na tebe křičet. chci abys slyšela můj zoufalej hlas na těch x desítek kilometrů daleko. daleko a blízko.
vidím tu scénu před očima. křičím tak moc až si prokoušu jazyk, pláču tak moc, že se těma proudama slaný vody dusím.
vidím rozmazaně. ale vídím jenom to. Vidím, jak tobě je to jedno. this is about my sweet mystery. mám chuť všecko to s tebou spjatý zadupat do země, odtřelit na měsíc. mám totiž pud sebezáchovy, víš? nechci aby mě to bolelo. slíbilas, že mi neublžíš, ale nikdy jsi to nevyslovila nahlas a já už vím proč. je tohle konec?
našla jsem si tě, zamilovala jsem si Tě ... a zbyly mi jen vzpomínky. a já nad těma vzpomínkama pláču jak nad rozlitým mlékem . protože ty nechceš, aby tvůj obzor biď jen naznačoval cokli se mnou spjatý. pitomý ahoj, na kterým ti tolik záleželo. brečím, polykám slzy a je to kvůli tobě. kvůli tobě, kvůli tobě. postupně ses odtahovala...a já přece nejsem Saxána s natahovací rukou, nedosáhnu na tebe. a přesně o to ti šlo. výpis, díky tobě jsem začala taky psát. nikdy ny tebe nechci zapomenout, pořád budu doufat.

kresba
Ležím ,ležím na papíře.
Namalovala jsi mě od paty po křivku obličeje.
Připadá mi, jakobys v ruce sevřela plastiskou gumu a postupně mě odmazávala ze svýho života. Tak si přečti těch pár řadek, krz který se snažím vyjádřit..jak moc mě to mezí. Je mi líto, že jsem tě přestala zajímat, že jsi tak daleko. Ležím, ležím na papíře, jsem placatá a blednu. Stíny na mejch rukou už nejsou tak sytý. Bledá kresba leží na dně šuplíku na ošoupaným papíře. Tak kdy me zmuchláš a vyhodíš do koše?
 


Komentáře

1 ╬ Gothic Soul ╬ ╬ Gothic Soul ╬ | E-mail | Web | 3. prosince 2017 v 14:26 | Reagovat

To znám moc dobře :-( vím jaký to je taky se nenávidím za to jak moc mi chybí :-(
Spřátelíš blog?

2 Retrospektivní Retrospektivní | 4. prosince 2017 v 10:15 | Reagovat

[1]: je to bolestivý...uhm, jak spřátelit?

3 stuprum stuprum | Web | 8. prosince 2017 v 5:01 | Reagovat

Jestli se chceš zničit, tak jsi na dobré cestě. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

SMRTELNÍCI, ZLOMTE VAZ.