vím to já, víš to i ty.
dívám se k obloze.
vzteky si utírám slzy.
a chci to změnit.
ale nejde to.
vyřečený slovo je jako výstřel. nejde vzít zpět.
odpusť mi, že myslím na věci na který nemám.
a taky to, že si myslím,
že jí nesluší jak se ostříhala.
asi pro to chci být úplně jiná.
třeba jako parodie na zrzku.
hlavně ať to pohřbím.
Omluvím se ale asi to udělám až ráno.
Ráno je přece čas na omluvy.
Tohle všechno je jen nepovedená poezie.
Víc ani nic v tom nehledej.
proč v angličtině je pain, kořen slova malování?
a proč mezerník, ač jsem sebeněžnější vydává takový rámus, když mamka má tak lehké spaní?
