Od chvíle co jsem si zapomněla v kapse u kalhot hodinky jsem cítím tak nějak...osvobozeně.
Utichlo to nesnesitelný tik ťak v mojí hlavě.
Osvobodila jsem svojí mysl od věčnýho stíhání času, kterej mi beztak vždycky uteče. stejně mi vždycky proklouzne mezi prsty. Tak proč se s ním předhánět.
Mám svoje hodinky fakt moc ráda, není to jen tím, že jsou starší než já, tím jak příjemnej tón maj. Je to tím, komu patřily, komu byli věnovaný.
Obepínali mi pravé zápěstí, protože na levý ruce jsem je nosit nikdy neuměla. vzpomínám jak jsem před rokem dala vyměnit ten původní sežvejkanej koženej pásek za novej. A jak mi padne panečku.
Myslím že hodinky vypovídaj o osonosti nositele. vždycky, dá se toho tolik vyčíst.
