Leden 2018

bez pointy

24. ledna 2018 v 10:11 | Retrospektivní |  -beznázvu-


myslím že myslím až moc
až moc se zaobírám svejma myšlenkama

který se plahočej v koutech mojí mysli
chtěla bych některý z nacpat do pytlíku
a nebo spláchnout do záchodu

leden ve znamení smutku
zármutek se mi ovíjí kolem krku
olizuje mi klíční kosti

únor dýchá na vchodový dveře
a já stočená v klubíčku
myslím, myslím na to
co nechci

je mi mizerně

13. ledna 2018 v 17:20 | Retrospektivní |  -beznázvu-
Je mi mizerně
myšlenky se klouzaj
po stěnách mýho mozku
chlad mi obaluje kůži
obaluje chloupky
na mejch pažích

vzpomínky mě sužujou
slzy se nedostavujou
mám pukliny v srdci
a hořkou pachuť na jazyku
deprese mě má v plný moci

mám modrý velbloudy
v náprsní kapse u bundy
protože je zasranej leden
v lednu je všecko
studený a zmodralý
a cigára tak nějak prohřívaj
nebo alespoň navozujou
pocit tepla
jakoby

malovala jsem tvůj čumák
třásly se mi ruce
cítím se tak těžká
zamrzlá, ztuhlá
je mi sakra mizerně

okřídlený stvoření

11. ledna 2018 v 10:21 | Retrospektivní |  -beznázvu-
okřídlený stvoření
vlasy mám rezavý
a duši tak trošku zvětralou
nohy mi narostly křivý
a do zad mě tlačej navlhlý jizvy
přesto věřím, že poletím

Bony

11. ledna 2018 v 10:18 | Retrospektivní
srst má jako bronz politou medem
a kaštanový oči tak průzračný
hladím jí po hřívě, je to jako
hladit pavoučí struny ...
je to nevystihující přirovnání
ale přesně taková je její
hříva na dotek
pokud si jí nevyškube trubka
má citlivý bříško a silný nohy
hladím jí po šíji
hladím to svalnatý tělo,
produkuje tolik tepla
je ostražitá, sem tam se zamračí
ale já to na ním mám tak ráda
má milá čtyřnohá Bony

Kaluže

9. ledna 2018 v 9:22 | Retrospektivní |  -beznázvu-
V tvých očích se leskne pach dramatu
Sedíš v kaluži vlastního štěstí
Tvé srdce odbíjí poledne
Děvka zima tě zalehne a zadnice tě studí
Tak se zkus zvednout
Vždyť víš jak to dnes chodí

poezie

6. ledna 2018 v 20:26 | Retrospektivní
zpřekládála jsem pár listů
procvakla je sešívačkou
moje myšlenky plavou
v hrnku od čaje
svazek těch
několika textů
na obyčejným papíru
leží na stole
oblékla jsem si svojí duši
a začala číst
čtu to
co bych jednou
strašně moc chtěla
nazvat poezií
on tomu naslouchá,
líbá mi chodila
a masíruje konečky prstů
už vím co tomu chybělo
on

writing ...

4. ledna 2018 v 10:53 | Retrospektivní |  -beznázvu-
měla bych psát
musím psát
když totiž nepíšu
myšlenky těžknou
jsou jako
šupinky odumřelý kůže
tlejou
a nejdou strhnout
jsou jako
krvácející strup plnej hnisu

jsem zakoplexovamá
a moje vlasy jsou
rezavý
stejně jako moje duše
v mém nitru je vlhko
po stěnách mojí mysli
stéká voda
poslouchám Cascadu
a chtěla bych aby
mi bylo zase dvanáct
možná ještě míň
možná jen chci aby mi
bylo už napořád devantenáct
protože hranice kulatý dvacítky
mě docela děsí

voňavej text

3. ledna 2018 v 15:31 | Retrospektivní |  -beznázvu-
moje vlasy voní jako seno,
jao seno v létě,
jako čerstvě posečený
šustivý seno, který koně žvýkaj,
v hubě rozmělňujou a následně polykaj,
krz dlouhatánský střeva putuje seno
do žaludku.
už tolik nevoní
za to koně ano.

moje vlasy voní tak trochu
jako koňská hříva
jsou od včera narezlý a tak nějak
drsnější na dotek

,,tvý vlasy jsou
sofistikovaný
a hladký
víš, jako jsou ty klobouky
se závojem"

moje prsty voní,
protože jsem na balkoně
kouřila
a moje rty chutnají jako černý čaj,
a taky trochu lepí
v tom čaji byl i med
a rty voní čajem
a prsty po cigaretách
a kůže na krku, šije
a moje šaty
voní jaky ty,
voní tebou

malá a blondie

3. ledna 2018 v 14:40 | Retrospektivní |  -beznázvu-
sedím v chadný místnosti
obyčnejně je tu takový příjemný
teplo když Blondýna popíjí líbavý víno,
a Maličká nadšeně vykládá o nové knížce,
kreslí úsměvy na zdi úsměvy
i závěsy se vlní pod náporem vln plných smíchu
jakoby se taky usmívaly.
vařič stydne a já je mám tak ráda.
miluju společně tvávené cvhíle,
polemizovaná o možných nemožnostech,
při nichž máme všechny plnou pusu
nejen slov, i hlavně džemu a taky
toho smíchu.
každá se směje jinak,
každá jsme jinak
ale tvoříme celek,
který nikdy nechci porušit.

ale teď tu sedím
u toho obrovskýho stolu
sama
sama se svejma
šedivejma myšlenkama
a píšu
do deníku
studenou poezii
narezlý vlasy
mi padají do očí
hypnotizuju obálku Blues
a Hraběteho ruce
se stále
zvětšují

zrz a blues

2. ledna 2018 v 19:57 | Retrospektivní |  -beznázvu-
koupila jsem si hennu
za peníze od babičky
mám teď bahno na hlavě, ve vlasech
s dost možná i v hlavě
hřeje
bahno v mejch vlasech zabalený
v potravinářký folii
je to jako vymčkat si smrt z vlasů
a taky ze srsti
moje ruce jsou lehce oranžový
s nehty zrzavý
a tak čtu Hraběteho
a verše infekce
se mi dostali pod kůži

3X vztek

1. ledna 2018 v 22:14 | Retrospektivní |  -beznázvu-
Mám pocit že taju zevnitř.
Taky je ti tak moc na zvracení?

taky ještě nechci leden.
nejsem na něj připravená.
nevím proč nenapíšu jednu souběžnou větu
a taky nevím a nechápu
proč měsíci sebevražd jsou ty podzimní
jestli se někdy zabiju tak v únoru
a nebude to jen proto, že tys umřel 13.
ale bude to mít hodně silnej vliv.
únor je prokletej měsíc.
zdlouhavej. hajzl, nezvanej host, kterej si neustále říká
o další kafe bez cukru, přičemž jaro už mrzne za dveřma.
únor je socka a nevítanej host.
a proto nemám ráda leden,
únor totiž přijde hned po něm.

chtěla bejt medvěd a nebo třeba jezevec
a zaspat leden a únor
a samozřejmě 31. prosince
nesnáším tu zasranou pyrotechniku
vlastně z ní mám přímo hrůzu,
plíce plný škodlivin
a vztek.
hroznej vztek.
10 cm díra v břiše támhle,
prst támhle.
na základce mi dali
petardu do krabičky
od svačiny.
byla zelená a měla jsem
v ní mandarinky.
zakázala bych to.
je to zkouška trpělivosti
a sebeovlání.
boj o přežití.



novoroční předsevzetí je
jedna pitomá tendence se
hnát za odškrtaným papírem
splněnejch předsevzetí.
to bych taky nejradši zaspala.






U uvědomila si, všech těch x důvodů proč jsem originál.
ve svých devatenácti letech se učím milovat samu sebe.

Jsem originální díky křivejm křivkám křivý páteře.
Jsem originální

SMRTELNÍCI, ZLOMTE VAZ.